Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 19.600 Kč.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.600 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.353,21 Kč a částky ve výši 120 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 507 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne 23. 5. 2024 a doplněným podáním doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 3. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 19.600 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.353,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.608 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 120 Kč a částky 3.278 Kč jako smluvní pokuty s tím, že žalovaný dne 19. 6. 2023 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO], smlouvu o úvěru č. [hodnota], platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru ze dne 19. 6. 2023, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 19.600 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 24.108 Kč, a to do 19. 7. 2023. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím verifikační platby odeslané z účtu žalovaného na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně na svůj účet. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 s účinností ke dni 5. 1. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.
3. Na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní bylo řízení usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 1. 2025, č. j. [spisová značka] částečně zastaveno co do částky ve výši 4.608 Kč představující kapitalizovaný úrok a co do částky 3.278 Kč představující smluvní pokutu. Předmětem žaloby po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní ze dne 3. 1. 2025 je nesplacená jistina úvěru ve výši 19.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.353,21 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 120 Kč.
4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z výpisu z účtu za dne 18. 3. 2021 bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] byla dne 18. 3. 2021 připsána částka ve výši 0,01 Kč z účtu č. [č. účtu].
6. Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že dne 19. 6. 2023 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 19.600 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit do 19. 7. 2023.
7. Z Obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově bylo zjištěno, že tyto upravují podmínky úvěrových vztahů vyplývajících ze smluv o úvěru.
8. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne 19. 6. 2023 byla na účet č. [č. účtu] poukázána částka ve výši 19.600 Kč s VS [var. symbol].
9. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a přílohami této smlouvy bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uvedenou smlouvou stanovily podmínky pro postupování pohledávek s tím, že pohledávky budou postupovány na základě jednotlivých dílčích smluv. Ze společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] byla postoupena na žalobkyni.
10. Potvrzením o provedení transakce bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně obdržela dne 8. 1. 2024 platbu za pohledávky postoupené žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023.
11. Oznámením ze dne 11. 1. 2024 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] žalobkyni.
12. Z Oznámení ze dne 11. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Současně byl žalovaný upozorněn na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání. Z podacího archu soud zjistil, že oznámení bylo předáno k odeslání žalovanému dne 15. 1. 2024.
13. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje za žalovaným odchozí telefonický hovor a obyčejný dopis.
14. Výzvou před podáním žaloby ze dne 29. 4. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy. Podacím archem s datem podání 30. 4. 2024 bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu byla odeslána žalovanému.
15. Z výpisu z obchodního rejstříku byla zjištěna osoba oprávněná jednat za žalobkyni.
16. Z dalších důkazů předložených žalobkyní soud neučinil žádná skutková zjištění, když skutkový stav věci byl spolehlivě zjištěn ze shora uvedených důkazů.
17. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně platbou ze dne 19. 6. 2023 poukázala na účet žalovaného částku ve výši 19.600 Kč. Žalovaný poskytnuté plnění právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil a dluží částku ve výši 19.600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce výzvou ze dne 29. 4. 2024 odeslanou dne 30. 4. 2024 vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“
24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně nahlížela do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací) a činila kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Následně žalobkyně výslovně sdělila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (č. l. 20). Žalobkyně tak v řízení nemůže dostát své povinnosti prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla s odbornou péčí řádně zkoumána schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Vzhledem k uvedenému soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., když právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému bez právního důvodu. Podle § 2993 o. z. má v takovém případě žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Výše plnění, kterou má žalovaný v takovém případě poskytnout, a její splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené je podrobně rozvedeno též ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který soud v plném rozsahu odkazuje. Proto soud žalobkyni ve výroku I. tohoto rozhodnutí přiznal pouze nárok ve výši dosud nesplacené jistiny v celkové částce 19.600 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, že by uhradil jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky nese žalovaný. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně možností uvedenou částku splatit. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, když k jinému postupu s ohledem na nečinnost žalovaného nebyl shledán důvod.
25. Vzhledem ke shora uvedenému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do částky 120 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a co do zákonného úroku z prodlení z žalované jistiny, když žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení (k tomu opět viz shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 507 Kč, přičemž tato částka představuje 21,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 924 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 23.098 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Soud postupoval dle § 14b a. t., když se jedná o spor, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč (viz věci vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]).
27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k zaplacení nebo pro povolení splátek neshledal žádné důvody.