Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 17.790 Kč.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 6.779 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24.569 Kč od 23. 7. 2023 do zaplacení, částky 2.500 Kč a částky 5.850 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 25. 9. 2024 a doplněným podáním doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 21. 1. 2025 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 30.149 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 22. 6. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč. Peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného. Dne 1. 7. 2023 uzavřel žalovaný s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o 2.000 Kč, které byly žalovanému poukázány na bankovní účet dne 2. 7. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 4.569 Kč, a to do 22. 7. 2023. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 2.210 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, k výzvě soudu však výslovně uvedla, že k prověření úvěruschopnosti nebude žádná skutková tvrzení doplňovat. Žalovaná částka se pak skládá z nezaplacené jistiny ve výši 20.000 Kč, poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 4.569 Kč a účelně vynaložených nákladů na upomínání žalovaného v celkové výši 2.500 Kč. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému v souladu se smlouvou a v souladu s § 122 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč za dobu od 23. 7. 2023 do 29. 8. 2024 v částce 8.060 Kč, tato částka byla umořena částečnou úhradou žalovaného, kdy k úhradě zbývá smluvní pokuta ve výši 5.850 Kč. Předmětem žaloby je rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 24.569 Kč od 23. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.
2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2024, č. j. [spisová značka] vyslovil Okresní soud v Olomouci svou místní nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesení věc postoupil Okresnímu soudu v Šumperku jako soudu místně příslušnému.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.
4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 22. 6. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 18.000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit do 22. 7. 2023 včetně poplatku ve výši 3.919 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. V čl. 2.3 smlouvy byla ujednána povinnost žalovaného pro případ prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši dle Sazebníku s tím, že písemná (listinná) upomínka/výzva k úhradě je zpoplatněna částkou 500 Kč.
6. Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] uzavřeným mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 7. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na navýšení zápůjčky ze dne 22. 6. 2023 o 2.000 Kč na celkovou částku 20.000 Kč s tím, že poplatek za navýšení zápůjčky činí 650 Kč, celkem tedy poplatek činí 4.569 Kč. Žalovaný se zavázal shora uvedené částky splatit do 22. 7. 2023.
7. Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně bylo prokázáno, že tyto jsou nedílnou součástí smlouvy a vymezují vztahy mezi žalobkyní a žalovaným vzniklé v souvislosti s uzavřením smlouvy.
8. Výpisem z běžného účtu bylo prokázáno, že žalobkyně dne 22. 6. 2023 poukázala ze svého účtu částku ve výši 18.000 Kč na účet vedený na osobu žalovaného a dne 2. 7. 2023 částku ve výši 2.000 Kč na účet vedený na osobu žalovaného.
9. Z upomínek ze dne 29. 7. 2023, 5. 8. 2023, 12. 8. 2023, 21. 8. 2023 a dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.
10. Výzvou k úhradě před podáním žaloby s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. Výzva byla podána k odeslání žalovanému dne 1. 8. 2024.
11. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla dne 22. 6. 2023 žalovanému převodem na jeho účet částku ve výši 18.000 Kč a dne 2. 7. 2023 částku ve výši 2.000 Kč. Žalovaný na poskytnuté plnění žalobkyni uhradil částku ve výši 2.210 Kč. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby marně vyzývala k úhradě dosud nesplacené částky prostřednictvím právního zástupce.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [spisová značka] mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“
18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že k prověření úvěruschopnosti nebude žádná skutková tvrzení doplňovat, výslovně tak odmítla splnit svou povinnost tvrdit a prokazovat řádné splnění své povinnosti dle § 86 ZSÚ. Nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu.
19. Vzhledem k uvedenému soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 2 ZSÚ, když v tomto případě nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy podle § 2993 věta první o. z. ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (jak konstatoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [spisová značka], viz zejména body 15. a 18.). Výše plnění, kterou má žalovaná v takovém případě poskytnout, a její splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené je podrobně rozvedeno ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [spisová značka], na který soud v plném rozsahu odkazuje. Proto soud žalobkyni ve výroku I. tohoto rozhodnutí přiznal pouze nárok ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru v částce 17.790 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, že by nad rámec částečné úhrady ve výši 2.210 Kč uhradil jakoukoliv další částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky nese žalovaný. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně možností uvedenou částku splatit, proto soud žalovanému nestanovil plnění ve splátkách a splatnost nároku stanovil jako lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu s ohledem na nečinnost žalovaného nebyl shledán důvod.
20. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul a žalobkyni nepřiznal ani nárok na zákonný úrok z prodlení z žalované jistiny, když žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytnutou jistinu ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu vrácení poskytnuté jistiny z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení (k tomu opět viz shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na existenci speciální úpravy splatnosti pohledávky se obecná úprava splatnosti podle o. z. vůbec neuplatní, nelze tedy žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení po její výzvě k úhradě pohledávky. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Žalovaný byl v řízení sice nečinný, ale ze skutečnosti, že poskytnutou jistinu dosud nevrátil, lze dovodit, že to nebylo v jeho možnostech. Opačný výklad by byl v rozporu s § 1812 odst. 2 o. z. a proti smyslu a účelu norem upravujících ochranu práv spotřebitele.
21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně i žalovaný byli v řízení úspěšní v přibližně stejném rozsahu.