Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zvýšení výživného stanoveného žalovanému naposledy rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. [spisová značka], [Anonymizováno], a to z částky 3.000 Kč měsíčně na částku 4.000 Kč měsíčně s účinností od 27. 7. 2022, se zamítá.
II. Výživné žalovaného na žalobce naposledy stanovené rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. [spisová značka], [Anonymizováno], částkou 3.000 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 6. 2025 zrušuje.
III. Žádnému z účastníků soud náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobce se po žalovaném jakožto svém otci, domáhal zvýšení výživného na částku 4.000 Kč měsíčně, a to zpětně s účinností od 27. 7. 2022 s tím, že naposledy bylo o výživném rozhodováno zdejším soudem rozsudkem ze dne 16. 3. 2016, č.j. [spisová značka], kterým bylo žalovanému stanoveno výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně. Od té doby došlo na straně žalobce k podstatné změně poměrů, která odůvodňuje zvýšení výživného, když studuje na [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa], což je spojeno s vyššími náklady na dopravu, pomůcky, ubytování a stravu. Životní náklady v posledních letech výrazně vzrostly. Žalovaný má dle dostupných informací vyšší příjem než v době posledního rozhodování. Žalobce v současnosti nemá dostatečné příjmy pro pokrytí svých základních potřeb, neboť se věnuje denní formě studia a nemůže vykonávat výdělečnou činnost v dostatečném rozsahu.
2. Při jednání dne 17. 12. 2025 žalobce k dotazu soudu uvedl, že v minulosti studoval učiliště na Střední [Anonymizováno], tříletý obor kuchař – číšník. Toto studium úspěšně dokončil výučním listem v roce 2019. Pak téhož roku začal studovat odborné učiliště [adresa], obor automechanik, to bylo také na tři roky. Toto studium také úspěšně dokončil výučním listem v roce 2022. Na stejné škole potom ještě rok studoval obor lakýrník, který také dokončil výučním listem v roce 2023. Nyní studuje další tříletý obor karosář, přičemž ukončení studia by mělo být v roce 2026.
3. Žalovaný při jednání v žalobě uvedl, že výživné na žalobce neplatí již od června 2025 a se zvýšením, jak žalobce požaduje, nesouhlasí, když vycházel z odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 6. 2025, č.j. [spisová značka], kde soudkyně uvedla, že výživné na žalobce již platit nemusí a v této souvislosti došlo ke zvýšení jeho výživného na syna [jméno FO] z částky 3.000 Kč měsíčně na částku 5.000 Kč měsíčně. Dále žalovaný uvedl, že již mohl podat návrh na zrušení předmětného výživného na žalobce někdy v roce 2023, kdy žalobce měl ukončené dva obory, ale tehdy tak neučinil a výživné přestal platit až od června 2025, a to právě v souvislosti se zvýšením výživného na syna [jméno FO]. S pokračováním výživného ani s jeho navýšením žalovaný nesouhlasí.
4. Při jednání soudu dne 17. 12. 2025 pak žalovaný s ohledem na výše uvedené navrhl zrušení předmětného výživného na žalobce s účinností od 1. 6. 2025.
5. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 3. 2016, č.j. [spisová značka], [Anonymizováno] 2015, který nabyl právní moci dne 27. 4. 2016, má soud za prokázané, že o výživném žalovaného na tehdy ještě nezletilého žalobce, bylo naposledy rozhodováno v roce 2016, kdy byl žalobce svěřen do péče matky a žalovanému bylo stanoveno s účinností od 1. 6. 2015 výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně.
6. Při právním hodnocení soud vycházel z § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Dle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže se oprávněný není schopen sám živit. Jak uvedl při soudním jednání sám žalobce, již v roce 2019 úspěšně zakončil studium tříletého učebního oboru kuchař – číšník a v roce 2022 pak studium dalšího tříletého učebního oboru automechanik. Pokud pak požaduje navýšení výživného od 27. 7. 2022, není v jeho případě splněna výše uvedená podmínka stanovená § 911 občanského zákoníku, když vzhledem k tehdy již dvěma úspěšně ukončeným učebním oborům, nelze u něj dospět k závěru, že by se nebyl schopen od 27. 7. 2022 sám živit a soud proto jeho žalobu zamítl jako nedůvodnou. Naopak s ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal důvodným návrh žalovaného na zrušení předmětného výživného, a to s účinností od 1. 6. 2025. Důkazní návrhy žalobce pak soud zamítl jako nadbytečné.
7. Náhradu nákladů řízení žádný z účastníků nepožadoval.