Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.540,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně za dobu od 31. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [Anonymizováno], (dříve [Anonymizováno],) se sídlem [Anonymizováno], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobkyně], se sídlem [Adresa žalobkyně], [Anonymizováno], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je [Anonymizováno] obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 30. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 15.540,94 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 30. 1. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [Anonymizováno] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 15.540,94 Kč a splatností dne 30. 1. 2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 14. 2. 2025. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 15.540,94 Kč nejpozději splatných 30. 1. 2025. Žalobkyně dokládá pouze poslední splatnou fakturu, z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalovanému zaslány.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.
3. V průběhu řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 30. 9. 2024 předmětnou smlouvu o úvěru. Žalobkyní k žalobě přiložená úvěrová smlouva ze dne 30. 9. 2024, neobsahuje jakoukoliv formu souhlasu žalovaného, ze které by soud mohl mít za prokázané, že žalovaný vyslovil svou vůli být touto smlouvou vázán.
4. Zprávou [Anonymizováno], datovanou 15. 12. 2025, má soud za prokázané, že majitelem účtu č. [č. účtu], byl ke dni 30. 9. 2024 žalovaný.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek datovanou 27. 1. 2020 mezi výše uvedenou společností [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], [Anonymizováno] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky datovaným 14. 2. 2025, má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
6. Výzvou k úhradě před podáním žaloby datovanou 14. 2. 2025 a podacím lístkem, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby.
7. S ohledem na datum, kdy dle tvrzení žalobkyně měla být s žalovaným uzavřena předmětná úvěrová smlouva a na období, kdy právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výše uvedenou finanční částku na jeho účet, posuzoval soud věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného od 1. 12. 2016.
8. V předmětné věci nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně v žalobě uvedenou úvěrovou smlouvu. Navíc žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, jak požaduje zákon o spotřebitelském úvěru v § 86, což by i v případě uzavření předmětné úvěrové smlouvy žalovaným mělo za důsledek její neplatnost dle § 87 citovaného zákona. Soud proto nárok žalobkyně posuzoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jakoukoliv částku na jeho účet. Žalobkyně sice navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného za účelem zjištění, zda byl žalovaný majitelem předmětného účtu ke dni 30. 9. 2024, avšak tento důkaz sám o sobě neprokazuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně na tento účet žalovanému zaslala nějaké peněžní prostředky. K jednání nařízenému na den 8. 4. 2026 se pak žalobkyně nedostavila a soud jí tak nemohl poskytnout příslušná procesní poučení, a proto žalobu zamítl jako nedůvodnou.
9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když ve sporu byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízen nevznikly.