Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15.740 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28.000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku ve výši 357 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 35.740 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem na její účet úvěr v částce 20.000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla totožnost žalované ověřena z jejího občanského průkazu, příjem žalované žalobkyně ověřila výpisem z bankovního účtu, dále byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databázích. Žalovaná se zavázala splatit úvěr se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná měla každý měsíc splácet úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla žalovaná splatit zčásti nebo zcela kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná ovšem neuhradila žalobkyni ničeho a žalobkyně proto smlouvu přípisem ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně po žalované dále požaduje částku 7.740 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od [datum] do [datum]. Před podáním žaloby byla žalobkyně vyzvána k úhradě celé dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně podepsala tuto smlouvu s žalovanou dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná měla každý měsíc splácet úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla žalovaná splatit zčásti nebo zcela kdykoli během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.
5. Z občanského průkazu bylo zjištěno, že tento je veden na jméno žalované.
6. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] zaslala částku 20.000 Kč na účet číslo [č. účtu].
7. Ze sdělení [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalované.
8. Z výpisu z účtu žalované za období od [datum] do [datum] soud zjistil finanční pohyby na účtu žalované. Dále bylo zjištěno, že žalovaná si před uzavřením předmětné smlouvy zařizovala další úvěry u nebankovních institucí např. dne [datum] u [právnická osoba]. a [datum] u společnosti [právnická osoba]. U příchozí úhrady ze dne [datum] ve výši 25.000 Kč je uvedena poznámka „[Anonymizováno] “. Ke dni [datum] byl na účtu zůstatek ve výši 3.380 Kč.
9. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru č. [hodnota].
10. Z předžalobní upomínky s podacím archem soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně žalovanou, prostřednictvím svého právního zástupce, vyzvala k úhradě celé dlužné částky, výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum].
11. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne [datum] podepsaly smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 20.000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit společně se smluvním úrokem 40 % měsíčně z jistiny. Totožnost žalované byla ověřena z jejího občanského průkazu. Žalobkyně dne [datum] zaslala částku 20.000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho a žalobkyně proto úvěr dne [datum] zesplatnila. Žalovaná před uzavřením smlouvy čerpala peníze od dalších nebankovních institucí. Před uzavřením smlouvy měla žalovaná ke dni [datum] zůstatek na účtu ve výši 3.380 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celé dlužné částky, výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum].
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“.
18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr a soudu pouze sdělila, že lustrovala žalovanou z veřejně dostupných databází a dále úvěruschopnost prověřovala doloženými příjmy a výdaji, žalobkyně ovšem k tomuto nedoložila žádné důkazy. Soud tedy nemohl prozkoumat, zda žalobkyně posuzovala výdajovou a příjmovou stránku žalované. Žalobkyně tak nemohla dostát své povinnosti prokázat, že povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr dostála, když nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Žalovaná před uzavřením předmětné smlouvy uzavírala i další spotřebitelské úvěry a v měsíci před uzavřením smlouvy měla zůstatek na účtu pouze 3.380 Kč. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne [datum] zaslala na její bankovní účet částku 20.000 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně její možnosti uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení dosud nesplacené jistiny ve výši 20.000 Kč. Soud proto zavázal žalovanou, aby žalobkyni, zaplatila částku 20.000 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze co do 47 %, nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
20. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. b). Soudní poplatek činí 1.787 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 1.430 Kč, doplatit proto zbývá 357 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, když k jinému postupu s ohledem na nečinnost žalované nebyl shledán důvod.