Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 750,41 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.000 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 351 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne 6. 6. 2024 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 12.974 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 19. 7. 2023, ve znění dodatku ze dne 21. 7. 2023, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO], byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na jeho účet úvěr v částce 11.000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním verifikačního poplatku ve výši 1 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 2.571 Kč do 18. 8. 2023. Žalovaný úvěr do dne jeho splatnosti nesplatil, když právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho. Ode dne 19. 8. 2023 se tak žalovaný ocitnul v prodlení. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru a také nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, vyčíslené částkou 1.826 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 12. 2. 2024. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. Žalobkyně doplněním žaloby ze dne 12. 12. 2024 sdělila soudu, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, proto vzala žalobu v rozsahu smluvní pokuty ve výši 1.876 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2.671 Kč zpět, soud následně usnesením ze dne 8. 1. 2025, č. j. 9 C 271/2024–18, v tomto rozsahu řízení částečně zastavil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byla zcela nečinný.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] s dodatky, ve znění dodatku ze dne 21. 7. 2023, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne 19. 7. 2023 prostřednictvím použití elektronických prostředků smlouvu o úvěru č. [hodnota], smlouva byla následně aktualizována dodatky, naposledy dodatkem ze dne 21. 7. 2023. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit společně s úrokem ve výši 2.571 Kč, a to v jedné splátce splatné dne 18. 8. 2023.
5. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 1. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně dne 1. 8. 2022 verifikační poplatek ve výši 0,10 Kč, a to z účtu [č. účtu].
6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 19. 7. 2023 částku ve výši 7.000 Kč, dne 21. 7. 2023 částku ve výši 500 Kč a dne 21. 7. 2023 částku ve výši 3.500 Kč na účet číslo [č. účtu].
7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel podepsaly dne 13. 11. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy s podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informovaným přípisem předaným k poštovní přepravě dne 13. 2. 2024, zároveň byl vyzván k uhrazení dlužné částky.
9. Z předžalobní upomínky s podacím archem soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně žalovaného, prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala k úhradě celé dlužné částky, výzva byla předána k poštovní přepravě dne 22. 5. 2024.
10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaný dne 19. 7. 2023 ve znění dodatku ze 21. 7. 2023 podepsali smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 11.000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit společně s úrokem ve výši 2.571 Kč, a to v jedné splátce splatné dne 18. 8. 2023. Totožnost žalovaného byla ověřena verifikačním poplatkem. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 19. 7. 2023 částku ve výši 7.000 Kč, dne 21. 7. 2023 částku ve výši 500 Kč a dne 21. 7. 2023 částku ve výši 3.500 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný na poskytnuté plnění neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně následně rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, dopisem odeslaným dne 13. 2. 2024 bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno a zároveň byl vyzván k uhrazení dlužné částky. Před podáním žaloby byl žalovaný výzvou právního zástupce žalobkyně, podanou k poštovní přepravě dne 22. 5. 2024, vyzván k úhradě celé dlužné částky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“.
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a soudu sdělila, že nedisponuje žádnými listinnými doklady k prokázání úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nemohl přezkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala výdajovou a příjmovou stránku žalovaného. Žalobkyně tak nemohla dostát své povinnosti prokázat, že povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr její právní předchůdkyně dostála, když nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 19. 7. 2023 a 21. 7. 2023 zaslala na jeho bankovní účet částku 11.000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil na dlužnou částku ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možnosti uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení dosud nesplacené jistiny ve výši 11.000 Kč. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni zaplatil částku 11.000 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.
18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně měla ve sporu částečný úspěch v rozsahu 80 %. Po odečtení jejího neúspěchu (20 %) od úspěchu, tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 60 %. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1200 Kč ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně činí 2252 Kč, z čehož 60 % je 1 351,20 Kč.
19. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, když k jinému postupu s ohledem na nečinnost žalovaného nebyl shledán důvod.