Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 956,28 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 403,10 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 11 956,28 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným distančním způsobem na webové stránce [Anonymizováno] dne [datum] uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 41 800 Kč s postupným čerpáním. Žalovanému byl dne [datum] vyplacen úvěr 5 000 Kč na bankovní účet číslo [č. účtu]. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve splátkách do [datum]. Žalovaný si zvolil též službu Klidné spaní za poplatek 109,80 Kč, službu Presto za poplatek 165 Kč a službu SMS servis za 28,80 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou denních splátek, žalobkyně proto smlouvu ke dni [datum] vypověděla. Žalovaný se do prodlení s úhradou celého úvěru dostal dne [datum]. Žalovaný žalobkyni dluží 11 777,54 Kč, z čehož na jistinu připadá 5 000 Kč, na poplatek za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč, smluvní úrok 6 374,44 Kč, poplatek za klidné spaní 109,80 Kč, poplatek za službu Presto 165 Kč a poplatek za informační SMS servis 28,80 Kč. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 178,74 Kč. Před podáním žaloby, dne [datum], žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaný ovšem neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.
3. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z účasti na jednání omluvila.
4. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] zaslala na účet č. [č. účtu] vedený na jméno žalovaného částku ve výši 5 000 Kč.
5. Z výplatní pásky žalovaného za srpen 2023 byla zjištěna výše čistého příjmu 24 908 Kč, za červenec 2023 31 267 Kč a za červen 2023 7 373 Kč.
6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela ze zjištění, že žalovaný žije v domácnosti sám, má výdaje na půjčky ve výši 3 000 Kč, za bydlení vynaloží 6 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou uvedeny ve výši 2 000 Kč a ostatní nezbytné výdaje 5 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 27 750 Kč, výše čistého příjmu uvedeného spotřebitelem 25 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, minimální výdaje 10 610 Kč.
7. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že je v ní uvedeno datum uzavření dne [datum]. Na smlouvě není ruční podpis žalovaného. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše 41 800 Kč, který je možné čerpat postupně a opakovaně. Žalovaný je dle smlouvy povinen splatit první splátku třicátý den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Konec platnosti kreditního rámci je stanoven na [datum], RPSN 2562,54 %, úroková sazba 1,066 %, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný si dle smlouvy mohl aktivovat službu Presto za poplatek 165 Kč, službu Klidné spaní za poplatek 109,80 Kč a službu Informační SMS servis za 28,80 Kč.
8. Z předpisů denních splátek soud zjistil, že žalovaný měl od [datum] do [datum] platit splátky ve výši 58,58 Kč denně.
9. Dopisem z [datum] žalobkyně žalovaného upozornila, že dluží 12 446,20 Kč včetně úroků a smluvních pokut.
10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 12 446,28 Kč a tato výzva byla dne [datum] předána k poštovní přepravě.
11. Z dalších předložených listin soud nečinil skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.
12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne [datum] žalobkyně dne [datum] na účet vedený na jméno žalovaného vyplatila částku 5 000 Kč, kterou měl žalovaný dle přehledu splátek vrátit po 58,58 Kč denně v období od [datum] do [datum], celkem tedy 31 575 Kč (359 dní x 58,58 Kč). V rámci ověření úvěruschopnosti měla žalobkyně k dispozici výplatní pásky žalovaného za srpen 2023, dle které výše čistého příjmu byla 24 908 Kč, za červenec 2023 31 267 Kč a za červen 2023 7 373 Kč. Žalobkyně dále vycházela ze zjištění, že žalovaný žije v domácnosti sám, má výdaje na půjčky ve výši 3 000 Kč, za bydlení vynaloží 6 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou uvedeny ve výši 2 000 Kč a ostatní nezbytné výdaje 5 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, minimální výdaje žalobkyně vypočetla na 10 610 Kč. Žalovaný na poskytnuté plnění neuhradil ničeho. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 12 446,28 Kč výzvou zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne [datum].
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. [spisová značka]: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Žalobkyně zjistila, že žalovaný má výdaje 16 500 Kč měsíčně (3000 + 6000 + 2000 + 5000 + 500 Kč) a žalovanému poskytla úvěr přesto, že výše měsíčního příjmu v jednom ze tří zkoumaných měsíců byla pouze 7 373 Kč. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalobkyně výdaje žalovaného žádným způsobem neověřila. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 5 000 Kč na jeho účet, přičemž žalovaný žádnou částku neuhradil. Žalovaný v řízení nenamítal ničeho, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 5 000 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl. Z dané situace se soud dále nezabýval tím, že žalobkyně nedoložila, jakým způsobem ověřila totožnost žalovaného, jakým způsobem žalovaný zvolil volitelné služby, ani mimořádně vysokou RPSN (2562,54 %).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že náhradu nákladů nepřiznal, když žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 42 %.