Výrok
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 14 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 6 260 Kč s 12,75% úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 792 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 202 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Původní věřitel [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO] uzavřel s žalovaným dne 16. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 14 000 Kč. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 16. 5. 2024 převodem z účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [č. účtu]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, byl opakovaně vyzýván k úhradě a v upomínce ze dne 7. 12. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou dluhu dne 8. 12. 2024. Na tento dluh žalovaný nic nezaplatil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., se sídlem [Adresa žalobkyně], IČ [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 20 260 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a poplatku 6 260 Kč, nejpozději splatných dne 7. 12. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 15. 1. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] vzal soud za prokázané, že [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO] uzavřel s žalovaným dne 16. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru KIMBI č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 14 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou s počáteční splátkou ve výši 1 621 Kč, splatnou vždy k poslednímu dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 80 % ročně, RPSN 117,1 % ročně5. Z výpisu z běžného účtu původního věřitele vzal soud za prokázané, že původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 16. 5. 2024 převodem z účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [č. účtu].6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku č. [hodnota] a jejích příloh vzal soud za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., se sídlem [Adresa žalobkyně], IČ [Anonymizováno], jako postupníkem a novým věřitelem.7. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh nic nezaplatil a bylo tedy na žalovaném, aby případně tvrdil opak, což se nestalo. Soudu tedy nezbylo než vycházet z tohoto tvrzení žalobkyně.8. Žalobkyně tvrdila pouze zcela obecně, že prověřila úvěruschopnost žalovaného. Je však zřejmé, že toto tvrzení nebylo nijak doloženo, ani blíže strukturováno v rámci skutkových tvrzení a je nutno na ně pohlížet s pochybnostmi. Jinými slovy dle názoru soudu byl zde důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně jako věřitel neprověřila úvěruschopnost žalovaného, takže tu byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když bylo namístě uvažovat pouze o uložení povinnosti žalovanému zaplatit toliko nezaplacenou jistinu. Žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný na dluh nezaplatil ničeho, žalobkyni tedy náleží pouze nezaplacená jistina 14 000 Kč, a soud proto žalovanému uložil povinnost tuto částku. Žádné jiné plnění citované ustanovení žalobkyni nepřiznává, a proto soud žalobu co do zbytku zamítl.13. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, a to z 64 % a neúspěch ze 36 %, a proto jí soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci, tedy z 28 % (64–36). Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného a doměřovaného soudního poplatku ve výši 1 013 Kč a v nákladech právního zastoupení ve výši 1 815 Kč, sestávajících z odměny advokáta za tři úkony právní pomoci po 400 Kč podle § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, ze třech paušálů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 100 Kč a v 21% DPH z odměny a paušálů. Náklady řízení žalobkyně tak činily 2 828 Kč a 28 % z této částky je 792 Kč.14. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 811 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.c) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.b) sazebníku, tedy do výše 1 013 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 202 Kč.