Výrok
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 12 055 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 12 945 Kč se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 24 000 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, dále 2 500 Kč a 2 745 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 393 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne 11. 2. 2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [č. účtu] dne 11. 2. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 19. 4. 2024. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 3 945. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.3 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 16. 3. 2024, 27 3. 2024, 15. 4. 2024, 24. 4. 2024 a 7. 5. 2024). Celková výše dluhu žalovaného, činí 26 500 Kč (jistina + poplatek 24 000 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč). Nárok dále sestává ze smluvní pokuty dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč od 20. 4. 2024 (den po splatnosti zápůjčky) do 10. 7. 2025 (datum vyhotovení žaloby), což po zaokrouhlení je 6 690 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 30. 1. 2025, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí.
4. Ze smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 11. 2. 2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [č. účtu] dne 11. 2. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 19. 4. 2024. Procesní strany rovněž sjednaly v případě prodlení nárok na účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy), a to v článku čl. 2.3 smlouvy a nárok na smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky – jistiny.
5. Z jednotlivých upomínek vzal soud za prokázané, že žalovaný byl k zaplacení vyzýván písemnými výzvami ze dne 16. 3. 2024, 27 3. 2024, 15. 4. 2024, 24. 4. 2024 a 7. 5. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh zaplatil 3 945 Kč, žalovaný netvrdil, že by na dluh zaplatil více.
6. Žalobkyně tvrdila pouze zcela obecně, že prověřila úvěruschopnost žalovaného. Je však zřejmé, že toto tvrzení nebylo nijak doloženo, ani blíže strukturováno v rámci skutkových tvrzení a je nutno na ně pohlížet s pochybnostmi. Jinými slovy dle názoru soudu byl zde důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).
9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně jako věřitel neprověřila úvěruschopnost žalovaného, takže tu byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když bylo namístě uvažovat pouze o uložení povinnosti žalovanému zaplatit toliko nezaplacenou jistinu. Žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný na dluh zaplatil 3 945 Kč., žalobkyni tedy náleží pouze nezaplacená část jistiny 12 055 Kč, a soud proto žalovanému uložil povinnost tuto částku. Žádné jiné plnění citované ustanovení žalobkyni nepřiznává, a proto soud žalobu co do zbytku zamítl.
11. Žalovaný měl ve věci částečný úspěch, soud však nezjistil, že by mu vznikly náklady řízení, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.
12. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 1 070 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.c) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.b) sazebníku, tedy do výše 1 463 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 393 Kč.