Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 399,75 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 9 246,17 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 7 957,93 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení a dalších 246,32 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách zaplatit nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené dne 21. 10. 2024 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI. a čl. VII. Smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst.1 Smlouvy dle č. 5 Všeobecných obchodních podmínek, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách žalobkyně a Sazebníku stanoveny. První splátka byla splatná dne 20. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 14. 4. 2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost kdy při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného celkový počet členů domácnosti, žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech jako je výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s pak požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non- Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 9 720 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve Smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím identifikační platby. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (S. E. Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 21. 10. 2024 v částce 4 600 Kč a dne 22. 10. 2024 v částce 2 800 Kč, (celkem 7 400 Kč). Žalovaný při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 volitelné služby „klidné spaní“ za poplatek 91,50 Kč, „presto“ za poplatek 329,99 Kč a informační SMS ve výši 24 Kč. Kč. Žalovaný zaplatil na jistinu celkem 0,23 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek a proto dle č. 7 odst. 1 smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu o čemž žalovanému informovala emailem ze dne 24. 2. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 25. 22. 2025. Žalovaný má nesplacený dluh v celkové výši 16 645,92 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 7 399,75 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 112,99 Kč, smluvního úroku 8 687,99 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ 91,50 Kč, poplatku za službu „presto“ 329,69 Kč a poplatku za službu informační SMS 24 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 0,983 % denně z nesplacené části jistiny. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudila jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatila. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. VIII VOP požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal dne 21. 11. 2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od 22. 11. 2024 do 20. 2. 2025. Předžalobní výzva byla odeslána dne 19. 6. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] vzal soud za prokázané, že podle této smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 10. 2024 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI. a čl. VII. Smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst.1 Smlouvy dle č.
5 Všeobecných obchodních podmínek, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách žalobkyně a Sazebníku stanoveny. První splátka byla splatná dne 20. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 14. 4. 2026. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku.5. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně 21. 10. 2024 v částce 4 600 Kč a dne 22. 10. 2024 v částce 2 800 Kč, (celkem 7 400 Kč). To vzal soud za prokázané z přehledu bankovních transakcí.
6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na jistinu úvěru zaplatil částku 0,23 Kč, což žalovaný nijak nevyvracel. Soud tedy dospěl k závěru, že nároky uplatněné v žalobě co do důvodu i výše vycházejí z uvedené úvěrové smlouvy a za předpokladu platnosti této úvěrové smlouvy by žalobkyni vnikl nárok na jejich zaplacení.
7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vzal soud za prokázané, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, kdy zjistila, že příjem žalovaného činil 9 720 Kč měsíčně (tzv. ověřený čistý měsíční příjem, žalovaný uváděl zřejmě neověřenou částku 16 000 Kč). Jako výdaje na bydlení je uvedena částka 4 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 800 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, další zbytné výdaje 0 Kč a disponibilní příjem 2 200 Kč. Údaj o příjmu žalovaného nebyl nijak doložen, pouze dokladem žalobkyně označeným jako identifikované příjmy, ze kterého nelze jinak vyvodit, co jednotlivé příjmové položky znamenají. Výdaje žalovaného pak byly dle názoru soudu zcela nedostatečně specifikovány, kdy krom výdajů na bydlení 4 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 800 Kč, nejsou uvedeny další výdaje. Dále je uvedena částka 16 000 Kč jako výše příjmu uvedeného spotřebitelem, aniž by bylo specifikováno, co to znamená. Náklady na bydlení se jeví jako jednoznačně podhodnocené. Dle názoru soudu nebyly dostatečně doloženy výdaje žalovaného, a údaj „minimální vypočtené výdaje 7 510 Kč“ pak nevypovídá nic o jeho skutečných výdajích. Navíc chybí výpis z účtu, ze kterého lze alespoň nějaký úsudek na charakter příjmů a výdajů učinit. Dle názoru soudu žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného dostatečně, když krom toho, že nebyly prověřeny výdaje žalovaného, nebyly dle názoru soudu správně. vyhodnoceny příjmy a výdaje žalovaného. Zjištěný příjem je pro závěr o tom, že žalovaný bude schopen úvěr splácet příliš nízký – částka 2 200 Kč, i vzhledem k měsíčnímu zatížení splácením půjček ve výši 800 Kč měsíčně.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).
10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného.
11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobci jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 7 400 Kč, poníženou o platby v celkové výši 0,23 Kč. Soud proto uložil povinnost zaplatit jistinu ve výši 7 399,75 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.
12. Ve sporu byl žalovaný částečně úspěšný a dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak má právo na náhradu nákladů řízení podle míry svého úspěchu a neúspěchu. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly.
13. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši odpovídající tomu, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.b) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.a) sazebníku. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.