Výrok
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 26 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplaceních dalších 40 523,75 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 064,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 550,34 Kč, 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 29 270,05 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a 8% úroku ročně z částky 27 948,46 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 652 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se [adresa], došlo dne 20. 4. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této smlouvy také předpis splátek, který tvoří její přílohu č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dne 20. 6. 2024 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 1 522 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 20. 6. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 4. 2023 ve výši 4 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky, která činila na jistině úvěru 27 948,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 321,59 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 13 634 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 3 857,66 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 5 014,29 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl řádně uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 27 948,46 Kč od 21. 6. 2024 dále úrokem se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75% ročně. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 27 948,46 Kč a splatná částka úroku v pevné výši 1 321,59 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 8. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 27 948,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 321,59 Kč úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 13 634 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 857,66 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 014,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 14 747,75 Kč, úroku vyčísleného od 21. 6. 2024 do 1. 9. 2024 z dlužné jistiny ve výši 1 550,34 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 1. 9. 2024 ve výši 3 064,63 Kč. Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 27 948,46 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, - zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75% p.a. z částky ve výši 29 270,05 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 27 948,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 321,59 Kč, od 2. 9. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, která byla žalovanému odeslána doporučeně dne 24. 1. 2025. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 4. 2023, včetně splátkového kalendáře vzal soud za prokázané, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se [adresa], došlo dne 20. 4. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této smlouvy také předpis splátek, který tvoří její přílohu č. 1. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dne 20. 6. 2024 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 1 522 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 20. 6. 2024.
5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 4. 2023 ve výši 4 000 Kč. Za předpokladu platnosti smlouvy o úvěru je nutno připustit tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě, že dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky, která činila na jistině úvěru 27 948,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 321,59 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 13 634 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 3 857,66 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 5 014,29 Kč. Správný by v takovém případě byl i závěr, že vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl řádně uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 27 948,46 Kč od 21. 6. 2024 dále úrokem se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně a že v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75% ročně. Je rovněž pravdou, že na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru a splatná částka úroku v pevné výši. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána i smluvní pokuta.
6. Z přehledu plateb v hotovosti, předložených žalobkyní, je pak zřejmé, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 4 000 Kč dne 21. 4. 2023.
7. Žaloba jako taková postrádá jakékoliv tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně však tato tvrzení následně doplnila (na výzvu soudu) doplněním žaloby ze dne 13. 5. 2025. V tomto doplnění žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že je od 4. 12. 2007 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 35 176 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 15 931 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 19 245 Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobkyně ověřil z dodatku k pracovní smlouvě a výplatních pásek. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdce žalobkyně ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou 3 984 Kč je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v žádosti o úvěr.
8. K prověření úvěruschopnosti žalovaného soud souhlasí s tvrzením žalobkyně, že náležitě prověřila příjmy žalovaného, když vycházela z dodatku pracovní smlouvy o její změně v tom smyslu, že se pracovní poměr mění z doby určité na dobu neurčitou. Správné je i zjištění příjmu žalovaného z výplatního lístku za měsíce leden až březen 2023 o jeho průměrném příjmu 35 176 Kč měsíčně. Co však právní předchůdce žalobkyně zřejmě neprověřil byly výdaje žalovaného, kdy je zřejmé, že poskytovatel úvěru vycházel pouze z informací poskytnutých žalovaným, které konkrétně nijak neprověřoval. Žalobkyně sice uvádí, že původní věřitel vycházel z výpisu z účtu žalovaného, ten však nebyl ani přes uvedenou výzvu předložen. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru podle názoru soudu neprověřil úvěruschopnost žalovaného, pokud jde o jeho výdaje.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a o oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024, se všemi právy s ní spojenými, a to s účinností ke dni 8. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).
11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).
12. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském.
13. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátila žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 4 000 Kč, tedy částku toliko 26 000 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.
14. Žalovaný měl ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o.s.ř. by mu příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly. Proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
15. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 2 609 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.c) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.c) sazebníku, tedy do výše 3 261 Kč. Ukládá se tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 652 Kč.