Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dalších 3 704 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 16 704 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení a 1 590,60 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 1 029,84 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru č. [hodnota] mezi Žalobcem a Žalovaným uzavřené dne 1. 2. 2023 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na základě které se Žalobce zavázal poskytnout Žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání a Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byl Žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách Žalobce a Sazebníku stanoveny. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí Žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za Žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl.
2 Sazebníku. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých Žalobce posoudil jeho úvěruschopnost kdy při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného celkový počet členů domácnosti, žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech jako je výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s pak požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non- Banking [právnická osoba], která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information [právnická osoba] (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 28 217 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) Žalobci potvrdil ve Smlouvě. Nadto se Žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby společnosti Kontomatik UAB (sídlem ul. Upes 23, LT-[PSČ obec], Litva, registrované pod číslem [tel. číslo], tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl Žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (S. E. Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl Žalovanému vyplacen na účet [tel. číslo] 0600 prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu Žalobce společnosti [právnická osoba]. dne 1. 2. 2023, v částce 13 000 Kč Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 Sazebníku službu “Presto” za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Jedná se o služby, které jsou volitelné a je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Úvěr byl splatný dne 3. 3. 2023. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou. Žalobci dále v důsledku prodlení Žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k Žalobci nesplacenou pohledávku ve výši: 16 704 Kč sestávající z jistiny 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru: 3 510 Kč, poplatek za službu „Presto“: 165 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“: 29 Kč. Pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobce obohatil. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. 6.4 VOP a čl.
3 Sazebníku požadovat v případě prodlení Žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobce se rozhodl, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni splatnosti, který nastal dne 3. 3. 2023. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od 4. 3. 2023 do 2. 6. 2023. Předžalobní výzva byla odeslána dne 24. 3. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Na základě Smlouvy o úvěru č. [hodnota] mezi Žalobcem a Žalovaným uzavřené dne 1. 2. 2023 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, se Žalobce zavázal poskytnout Žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání a Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byl Žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách Žalobce a Sazebníku stanoveny. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí Žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za Žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst.
5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku. To vzal soud za prokázané ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, sazebníku všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný si rovněž zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 Sazebníku službu “Presto” za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Jedná se o služby, které jsou volitelné a je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Úvěr byl splatný dne 3. 3. 2023.5. Úvěr byl Žalovanému vyplacen na účet [tel. číslo] [Anonymizováno] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu Žalobce společnosti [právnická osoba]. dne 1. 2. 2023, v částce 13 000 Kč. To vzal soud za prokázané z přehledu bankovních transakcí a ze zprávy [právnická osoba]. z 28. 6. 2024.
6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na dluh nic nezaplatila, což žalovaná nijak nevyvracela. Soud tedy dospěl k závěru, že nároky uplatněné v žalobě co do důvodu i výše vycházejí z uvedené úvěrové smlouvy aza předpokladu platnosti této úvěrové smlouvy by žalobkyni vnikl nárok na jejich zaplacení.
7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vzal soud za prokázané, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, kdy zjistila, že příjem žalované činil 28 217 Kč měsíčně, žalovaná žila v domácnosti o celkovém počtu 3 osob z toho dvě osoby měly svůj vlastní příjem. Jako výdaje na bydlení je uvedena částka 4 200 Kč, ostatní výdaje 3 000 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 080 Kč a disponibilní příjem 13 700 Kč. Krom toho žalobkyně předložila přehled příjmů žalované z výpisu z jejího účtu od ledna 2022 do ledna 2023, z něho je zřejmé, že účet žalované chodily skutečně značné částku včetně částek v řádeh set tisíc Kč (ve dvou případech). Dle názoru soudu však nebyly dostatečně doloženy výdaje žalované, kdy například výdaje na bydlení jsou zjevně podhodnocené stejně jako ostatní minimální výdaje. Navíc chybí výpis z účtu pokud jde právě o výdaje zvláště za situace, kdy žalobkyni bylo známo, že žalovaná má další půjčce ve výši 6 000 Kč měsíčně. Dle názoru soudu žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované dostatečně.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).
10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované.
11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobci jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 13 000 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.
12. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila podle poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně měla úspěch z 71 % a neúspěch z 29 %, má tedy právo na náhradu nákladů řízení z 42 % (71 – 29 = 42). Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným a doměřovaným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 452 Kč (odměna dle § 14b odst. 1 bodu1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v účinném znění (advokátní tarif), ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a advokátního tarifu a 21% DPH). Z těchto nákladů řízení v celkové výši 2 452 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) 10 %, tedy 1 029,84 Kč.
13. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši odpovídající tomu, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.b) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.b) sazebníku. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.