Výrok
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 4 740 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 24 740 Kč od 18. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně zaplatit 985,30 Kč do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách zaplatit nedoplatek soudního poplatku ve výši 247 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [internetové stránky], na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] byl k jejímu podpisu použit pětimístný verifikační SMS kód, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění [Anonymizováno] žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být Smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 17. 4. 2024 uzavřel s žalobkyní Smlouvu. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. 2.1.7. Smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 17. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalobkyně [Jméno žalobkyně]., IČ [IČO žalobkyně], sídlem [adresa], nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10. 6. 2025 se společností [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa], která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 se společností [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 17. 8. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 18. 8. 2024. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. Smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě i formou výzvy ke splnění dluhu před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Výzva byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 20. 7. 2025. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 24 740 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 740 Kč nejpozději splatných dne 17. 8. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a formuláře ori standardní informace o spotřebitelském úvěru vzal osud za prokázané, že mezi věřitelem [právnická osoba]. a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, v níž se věřitel zavázal žalovanému vyplatit dne 17. 4. 2024 úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč a byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. 2.1.7. Smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 17. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. Smlouvy.
5. Žalobkyně [Jméno žalobkyně]., IČ [IČO žalobkyně], sídlem [adresa], nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10. 6. 2025 se společností [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa], která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 se společností [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa]. To vše vyplynulo ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025.
6. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 17. 8. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 18. 8. 2024. Toto jsou tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě. Žalovaný se vůči nim nijak nevymezil, soudu tedy nezbylo než z nich vycházet.
7. Žalobkyně rovněž v žalobě uváděla, že k ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Na první pohled je zřejmé, že toto skutkové tvrzení je pouze obecné a nevychází ze specifiky tohoto případu. Žalobkyně však rovněž předložila žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] kde se již konkrétně uvádí, že žalovaný je svobodný, bydlí v obecním bytě, je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba]. a jeho měsíční příjem činí 32 233 Kč. Jako jeho měsíční výdaje je uvedena částka 4 860 Kč. Je tedy zřejmé, že původní věřitel jakýmsi způsobem úvěruschopnost žalovaného prověřoval, a je evidentní, že zjistil skutečný příjem žalovaného a jeho zaměstnavatele, který se navíc sám o sobě jeví jako dostatečný pro schopnost žalovaného úvěr splácet, byť tato informace není doložena například výplatním lístkem. Pokud však jde o výdaje žalovaného, ty prověřeny nebyly. Žádost obsahuje jediný údaj v tomto směru, a to „Měsíční výdaje 4 860 Kč“. Je přitom zřejmé, že nejde o žádný skutečný zjištěný výdaj. Ale o částku tzv. životního minima, která o skutečných výdajích žalovaného nic nevypovídá. Navíc pokud žalovaný bydlel v obecním bytě, jeví se tato částka na nájemné a živobytí žalovaného jako zcela nedostatečná. Dle názoru soudu tak původní věřitel úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).
9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).
10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském.
11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč (žalovaný na dluh nic nezaplatil), a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.
12. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch (ze 68 %) a částečný neúspěch (ze 32 %). Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 % (68 – 32 = 36). Náklady žalobkyně pak spočívaly v zaplaceném a doměřovaném soudním poplatku ve výši 1 237 Kč, v odměně advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu po 400 Kč a ve třech paušálech po 100 Kč podle § 14b) odst. 6 advokátního tarifu. Náklady řízení tak celkem činily 2 737 Kč a 36 % z této částky 985,30 Kč.
13. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 990 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu [položka 2 bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků]. Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku, tedy do výše 1 237 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 247 Kč.