Výrok
I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dalších 4 000 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 23. 2. 2025 do zaplacení a 2 380 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně zaplatit 250 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná dále uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, kterou žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaná byla dále žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalované na jí uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 97882 žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. Žalovaná výše uvedenými kroky dne 20. 10. 2024 uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 20. 10. 2024, a to převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol], jenž odpovídá rodnému číslu žalované, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaná se dle odst. 2.2.6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.2.7. smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 19. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 19. 2. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 22. 2. 2025 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 23. 2. 2025. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI smlouvy. Žalovaná byla upomínána i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně. Upomínka byla právní zástupkyní žalobkyně odeslána dne 19. 10. 2025. Předmětem návrhu na vydání el. platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 14 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč nejpozději splatných dne 22. 2. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a toto bezdůvodné obohacení musí žalobkyni vydat. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 19. 12. 2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 23. 2. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 19. 10. 2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 2 380 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaná dne 20. 10. 2024 uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se dle odst. 2.2.6. smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.2.7. smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 19. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované dne 20. 10. 2024 úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. [č. účtu] (to vyplynulo ze smlouvy i z potvrzení o platbě). Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol], jenž odpovídá rodnému číslu žalované. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení.
5. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 19. 2. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 22. 2. 2025 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 23. 2. 2025. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně. Upomínka byla právní zástupkyní žalobkyně odeslána dne 19. 10. 2025. To vzal soud za prokázané ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 19. 2. 2025 a z předžalobní výzvy, žalovaná tato tvrzení žalobkyně navíc nezpochybňovala. Tento závěr samozřejmě obstojí za situace, že je možno považovat uvedenou úvěrovou smlouvu za platnou.
6. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že k ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaná byla dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k tomu, zda a jak prověřovala tzv. úvěruschopnost, kromě výpisu z účtu žalované. Z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná v době před uzavřením úvěrové smlouvy měla čistý měsíční příjem ze zaměstnání asi 30 000 Kč. Z výpisu však nelze rozpoznat pravidelné výdaje žalované související například s bydlením. Z výpisu soud nevyrozuměl, že byl žalovaná byla zatížena úvěry či zápůjčkami, je z něj však zřejmé, že žalovaná sází. Nejedná se o vysoké částky, ale sází poměrně často částky 100 Kč – 200 Kč několikrát do měsíce.
7. Žalobkyně nepředložila doklady k prokázání příjmu žalované, ten lze ale, jak shora uvedeno, dovodit z předloženého výpisu z účtu. Žalobkyně ale především nepředložila doklady k prokázání výdajů žalované. Žalobkyně tak dle názoru soudu nesprávně posoudila – prověřila úvěruschopnost žalované, a to zejména pokud jde o výdaje žalované. Byl zde tedy důvod pochybovat o jeho schopnostech splácet úvěr.
8. Dle názoru soudu tedy žalobkyně neprověřila a nevyhodnotila úvěruschopnost žalované náležitě a správně a nesplnila tak povinnost důkladně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného, kterou jí ukládalo ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a vzhledem k tomu, že poskytla žalované úvěr v rozporu s tímto ustanovením, je nutno považovat předmětnou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty třetí je žalovaná povinna jako spotřebitel zaplatit žalobkyni pouze jistinu úvěru. Žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč jako jistina úvěru (vyplývá to z potvrzení o provedení transakce). Na tuto jistinu žalovaná nezaplatila ničeho. Je tedy povinna zaplatit pouze poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč. Jiné plnění žalobkyni citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepřiznává. Proto soud co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o lhůtu splatnosti, žalovaná neuvedla, že by měla zájem o řešení situace prostřednictvím splátkového kalendáře nebo že by chtěla dluh zaplatit v delším termínu splatnosti, soudu tedy nezbylo, než uložit žalované zaplatit částku 10 000 Kč ve lhůtě 3 dnů s odkazem na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
9. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila podle poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně měla úspěch z 55 % a neúspěch z 45 %, má tedy právo na náhradu nákladů řízení z 10 % (55 – 45 = 10). Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným a doměřovaným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 500 Kč (odměna dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v účinném znění (advokátní tarif), ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč a tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Z těchto nákladů řízení v celkové výši 2 500 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) 10 %, tedy 250 Kč.
10. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 800 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu [položka 2 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků]. Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.