Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 853,19 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 20 801,50 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 62 654,69 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 5 013,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 626 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 14. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 654,69 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 22. 5. 2025 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému k čerpání peněžní prostředky v celkové výši 62 654,69 Kč, které se žalovaný zavázal splatit do 22. 10. 2025. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž na základě provedené lustrace bylo vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil včas, když ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu výzvou ze dne 11. 4. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 23. 10. 2025 do zaplacení.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 22. 1. 2026, č. j. 11 C 13/2026-7, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 3. 3. 2026, v němž uvedla, že žalovaný zmocnil právní předchůdkyni žalobkyně ke zkoumání jeho úvěruschopnosti nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla rovněž ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žádné listiny však ke svému podání nepřiložila.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
7. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.
8. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 52. 2025 mezi společností [Anonymizováno] coby věřitelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč s tím, že žalovaný bude úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru, minimálně však 1 000 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán na částku 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně, z nesplacené části úvěru. Mimo poskytnuté částky tak měl žalovaný zaplatit za období 1 roku, na které byla smlouva uzavřena, úroky ve výši 35 818,82 Kč.
9. Z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že touto fakturou vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení minimální splátky 28 552,06 Kč do 22. 10. 2025 a zároveň celý dluh vyčíslila na částku 62 991,69 Kč sestávající z poskytnuté jistiny 41 853,19 Kč, úroků 20 388,50 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů 750 Kč.
10. Z listiny označené jako standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty informace o úvěru se stejným obsahem, jako jsou sjednány v úvěrové smlouvě.
11. Z listin označených jako creditworthiness a loan application info soud zjistil, že se jedná o interní listiny právní předchůdkyně žalobkyně vztahující se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, z nichž vyplývá, že mzda žalovaného má činit 55 000 Kč.
12. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.
13. Z listiny označené jako proof of paynemt soud zjistil, že dne 22. 5. 2025 byla z bankovního účtu společnosti [Anonymizováno]. na bankovní účet žalovaného zaslána částka 45 000 Kč pod variabilním symbolem č. [var. symbol].
14. Z dokladu o výplatě úvěru a z výpisu čerpání a splátek úvěru soud zjistil, že žalovanému celkem byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně 3 146,81 Kč.
15. Ze sdělení [právnická osoba]. soud zjistil, že dne 22. 5. 2025 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 45 000 Kč pod variabilním symbolem č. [var. symbol] z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně.
16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a jejího dodatku č. [hodnota] ze dne 18. 11. 2021 soud zjistil, že touto smlouvou si společnost [Anonymizováno]. a žalobkyně ujednaly vzájemné pravidelné postupování pohledávek z nesplacených spotřebitelských úvěrů. Z přiložené tabulky je patrné, že takto byla postoupena na žalobkyni i pohledávka za žalovaným.
17. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení jeho dluhu za společností Multitude Bank p.l.c. na žalobkyni.
18. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení dluhu ve výši 62 654,69 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.
19. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 5. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že tyto prostředky právní předchůdkyni žalobkyně bude splácet v měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru, minimálně však 1 000 Kč. Žalovaný z poskytnutého úvěru splatil částku 3 146,81 Kč. Následně byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.
20. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
21. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
23. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
24. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
26. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
28. Soud předně konstatuje, že žalobkyně je věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 5. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela, pouze dle tvrzení žalobkyně, toliko z lustrací ve veřejně dostupných databázích a tvrzeného výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, ke kterému však soudu nepředložila žádné důkazy. Nahlédnutí do příslušných databází se soudu jeví jako postup vhodný pro posouzení úvěruschopnosti žadatele o poskytnutí úvěru, ovšem takový postup sám o sobě, bez dalšího zjišťování rozhodných skutečností tvrzeními žadatele a jejich řádnému ověření, je nedostatečný, nehledě k tomu, že žalobkyně ani takto tvrzené skutečnosti nijak nedoložila. Jedinými doklady o zkoumání úvěruschopnosti tak jsou dvě interní listiny, v nichž je uvedeno, že mzda žalovaného činí 55 000 Kč. Ani tato skutečnost však nebyla nikterak prokázána. Soud proto konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom žalobkyni vyzval k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně však na tuto výzvu nereagovala adekvátně a žádné další doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Soud proto uzavírá, že nebyla naplněna podmínka toho, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
29. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 22. 5. 2025 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 41 853,19 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (45 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (3 146,81 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v průběhu celého řízení zcela pasivní.
30. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
31. Ve zbývající části, tj. co do částky 20 801,50 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 62 654,69 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení, žalobu výrokem II. zamítl.
32. Žalobkyně byla v řízení (při započtení k žalované částce i uplatněný nárok na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí) úspěšná z 64 %, žalovaný byl úspěšný z 36 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 28 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 17 907,10 Kč, které představují odměnu advokátky za 3 úkony právní služby podle 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 3 620 Kč. K takto přiznaným úkonům příslušní žalobkyni i náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 12 210 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 2 564,10 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 2 507 Kč a jeho doplatku ve výši 626 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 26 % činí celkovou částku 5 013,99 Kč (výrok III.).
33. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 507 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 626 Kč (výrok IV.).