Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 190 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 20 782 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 788,95 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 677,50 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 329 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 19. 3. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 32 972 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 8. 3. 2022 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky převodem na bankovní účet ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 20 782 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně a poplatku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, a to v hotovosti v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 1 942 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku tak, že žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, a dále byla ověřena pracovní smlouva, výplatní pásky za 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní smlouva. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne 8. 3. 2022, je nezbytné tuto posuzovat dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 s tím, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti v takovém případě nečiní smlouvu absolutně neplatnou. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a porušila tak sjednaná smluvní ujednání, když poslední splátku uhradila dne 26. 8. 2022 a celkem uhradila 7 810 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 14 972 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 788,95 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 677,50 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 31. 3. 2025 č. j. 11 C 138/2025-36, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 15. 4. 2025 sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posuzována dotazem na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a sdělené informace byly ověřovány příslušnými doklady. Zjištěné skutečnosti sloužily jako podklad zákaznické karty žalované. Dále byla provedena lustrace žalované v insolvenčním rejstříku. Z podaných informací bylo zjištěno, že její měsíční příjem činí 10 936 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 5 500 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Na základě těchto skutečností právní předchůdkyně žalobkyně posoudila žalovanou jako schopnou úvěr splácet, když praxe právní předchůdkyně žalobkyně je taková, že dokumenty a doklady bývají předkládány při sjednávání a uzavírání smlouvy bez pořizování jejich kopií. Dále opět poukázala na právní úpravu platnou ke dni, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena. Tyto údaje jsou následně zaneseny do zákaznické karty a jejich pravost potvrzena podpisem klienta. Dále odkázala na rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích č. j.
5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 8. 3. 2022 mezi společností [právnická osoba] coby věřitelem a žalovanou coby zákazníkem, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaná vrátí žalobkyni částku celkem 40 782 Kč v celkem 21 měsíčních splátkách vždy po 1 942 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %. Částka přesahující jistinu sestává z úroku ve výši 19 282 Kč a poplatku 1 500 Kč za zpracování úvěru.
8. Z listiny označené jako Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že do této listiny žalovaná vyplnila své základní osobní údaje, tj. jméno a příjmení, číslo občanského průkazu včetně údajů o jeho platnosti a místě vystavení, adresu trvalého pobytu, mobilní telefonní číslo, náhradní kontaktní adresu, údaje o svém zaměstnání s tím, že její čistý příjem činí 10 936 Kč, čistý příjem domácnosti činí 16 436 Kč a její výdaje 3 000 Kč.
9. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná zaplatila žalobkyni částku v celkové výši 7 810 Kč.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 soud zjistil, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. 1 této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou.
11. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení její pohledávky za společností [právnická osoba] na žalobkyni.
12. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 42 503,45 Kč.
13. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 8. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované zapůjčeny finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí částku 20 782 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v 21 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Dne 21. 10. 2024 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.
14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen ZSÚ).
15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
17. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
22. Soud si je zároveň vědom, že smlouva o úvěru byla uzavřena v době, kdy § 87 odst. 1 ZSÚ byl účinný ve znění, jak je citováno výše, a tudíž porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru způsobovalo toliko relativní neplatnost smlouvy a nebylo k ní přihlíženo z úřední povinnosti. Soud však na tomto místě konstatuje, že výše citované zákonné ustanovení je nezbytné vykládat v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, což má za následek, že i v případě neprověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet je smlouva absolutně neplatná, a to i dle znění zákona o spotřebitelském úvěru ve znění před 28. 5. 2022, neboť články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES Evropského parlamentu a Rady musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. Závěry soudu uvedené v přecházejícím odstavci o povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru a následná sankce spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy v případě nedodržení této povinnosti se tak uplatní i v nyní projednávané věci.
23. V nyní projednávané věci tak soud předně konstatuje, že žalobkyně je věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 na ni byla předmětná pohledávka za žalovanou řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 8. 3. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však společnost [právnická osoba] nedostála.
24. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela její právní předchůdkyně z lustrace v insolvenčním rejstříku a dále z tvrzení, která žalovaná uvedla v zákaznické kartě, přičemž pravdivost uvedených skutečností stvrdila svým podpisem. Ze zákaznické karty přitom soud zjistil, že do této listiny žalovaná vyplnila toliko údaje obsažené v občanském průkazu, údaje o zaměstnání a příjmu 10 936 Kč, čistém příjmu domácnosti 16 436 Kč a výdajů 3 000 Kč. Je sice pravdou, že karta byla opatřena podpisem žalované, nicméně z ní nevyplývají skutečnosti, že by skutečně byl příjem žalované ověřen výplatními páskami, byla prověřována historie transakcí na jejím bankovním účtu, pracovní či nájemní smlouva, ani že by skutečně byla ověřována příjmová a výdajová stránka celé domácnosti žalované, když především tvrzení o výdajích ve výši 3 000 Kč se jeví být zcela nevěrohodným. Soud tedy dospěl k závěru, že ač žalovaná do zákaznické karty uvedla skutečnosti o své osobě, tak tyto nejsou dostačující k ověření její úvěruschopnosti. Pakliže žalobkyně nepředložila soudu žádné další podklady o zkoumání úvěruschopnosti s odkazem na tvrzení, že vše rozhodné bylo uvedeno v zákaznické kartě, je nezbytné uzavřít, že v projednávané věci nebyla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána. Předmětem smlouvy o úvěru přitom byla částka 20 000 Kč, čili se jedná o zápůjčku ve výši, kterou nelze považovat z pohledu příjmů žalované za marginální. Jelikož žalobkyně fakticky nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalované a skutečnosti obsažené v zákaznické kartě soud považuje za nedostatečné, lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze dalším odkazem na interní listinu poskytovatele úvěru a další doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Není tudíž ani přiléhavý odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, neboť ze zákaznické karty předložené soudu v nyní projednávané věci vůbec nevyplývá, že by žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně jakékoli listiny k ověření úvěruschopnosti poskytla.
25. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 8. 3. 2022 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru ponížené o to, co žalovaná žalobkyni či její právní předchůdkyni již zaplatila, a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 12 190 Kč. Pokud žalovaná svůj dluh žalobkyni zcela splatila nebo splatila ve větší části, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní.
26. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
27. Ve zbývající části, tj. co do částky 20 782 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 788,95 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 677,50 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, žalobu výrokem II. zamítl.
28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla v projednávané věci převážně úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).
29. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 320 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 329 Kč (výrok IV.).