11 C 145/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 438 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. [hodnota] a dohody o konsolidaci uzavřené mezi účastníky dne 27. 1. 2023. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, z nichž mu byla vyplacena částka 15 697 Kč, ve zbývající části pak byly finanční prostředky použity na konsolidaci jiných smluvních vztahů. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 68,32 % ročně ze zapůjčené částky a měsíčními úhradami za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 249 Kč, a to ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 030 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a lustrací databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI) a zjistila, že žalovaný disponuje zdroji ke splácení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a porušil tak sjednaná smluvní ujednání, když uhradil pouze částku 22 330 Kč. Žalobkyně proto smlouvu o úvěru dne 24. 3. 2024 zesplatnila, přičemž výše jistiny včetně úroku v té době činila 18 643,94 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný dále uhradil žalobkyni 1 000 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné původní jistiny ve výši 16 053,02 Kč a dlužného úroku ke dni zesplatnění ve výši 2 590,92 Kč, smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 398 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1, % denně ode dne zesplatnění do podání žaloby ve výši 6 650,75 Kč. Mimo žalované částky žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 20 788 Kč od 26. 3. 2024 do 4. 6. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 19 788 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, a dále úroku ve výši 68,32 % ročně z částky 16 053,02 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024 a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 053,02 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 51 292 Kč.

2. Usnesením ze dne 13. 5. 2025 č. j. 11 C 145/2025-53, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila, a rovněž aby soudu předložila smlouvu č. [hodnota], k jejíž konsolidaci měla sloužit nyní projednávaná smlouva, včetně dokladu o vyplacení úvěru, výpisu z úvěrového účtu, a podkladového materiálu k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 25. 5. 2025 soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI, insolvenčního rejstříku a evidence neplatných dokladů a dále z formuláře hodnocení klienta, fotografií občanského průkazu a výpisů z bankovního účtu. Z předložených dokladů žalobkyně zjistila, že měsíční příjem žalovaného činí 24 220 Kč a měsíční náklady činí 8 428 Kč, čímž má žalovaný k dispozici rezervu ke splácení ve výši 14 792 Kč. Dále soudu předložila i smlouvu č. [hodnota] včetně navazujících dokumentů, k jejíž konsolidaci došlo smlouvou o úvěru č. [hodnota].

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. K projednání věci soud nařídil na den 22. 7. 2025 jednání, k němuž se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno dne 10. 6. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti žalovaného.

6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

7. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 27. 1. 2023 mezi žalobkyní coby poskytovatelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí žalobkyni částku celkem 42 744 Kč ve 24 měsíčních splátkách vždy po 2 030 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,32 % ročně.

8. Z dohody o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 27. 1. 2023 soud zjistil, že touto smlouvou budou uhrazeny závazky žalovaného vůči žalobkyni plynoucí ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ve výši 7 303 Kč, a že žalovanému tím budou v rámci nové smlouvy o úvěru vyplaceny prostředky ve výši 15 697 Kč.

9. Z prohlášení klienta ze dne 27. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný se seznámil s obsahem smlouvy.

10. Z přihlášky do pojištění, přílohy č. [hodnota] smlouvy o úvěru a dodatku č. [hodnota] o úvěru, vše ze dne 27. 1. 2023, soud zjistil, že žalovaný se přihlásil do ke skupinovému pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíční platbou 249 Kč, a že smlouva je uzavírána na dálku.

11. Z listiny označené jako Pojištění schopnosti splácet úvěry soud zjistil, že žalovaný byl informován o obsahu sjednaného pojištění.

12. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že v tomto byly žalovanému poskytnuty informace o budoucím obsahu smlouvy o úvěru, a že žalovaný rovněž podal přihlášku do pojištění schopnosti splácet úvěr.

13. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.

14. Z výpisu nebankovního registru klientských informací (NRKI) a výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalobkyně nahlédnutím do těchto databází zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

15. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný vyčíslil svůj pravidelný měsíční příjem na částku 24 220 Kč a své měsíční výdaje na částku 8 428 Kč, z toho výdaje na bydlení na částku 3 568 Kč. Finanční rezerva žalovaného byla spočítána na částku 14 792 Kč. Dále zde žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 1. 1. 2019 u společnosti , právnická osoba16. Z potvrzení o příchozí úhradě vystavených bankou [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena na jeho účet v měsíci prosinci 2022 částka 26 071 Kč, a v lednu 2023 částka 24 676 Kč.17. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z bankovního účtu žalobkyně byla vyplacena na účet žalovaného částka ve výši 15 697 Kč a ve výši 7 303 Kč na jiný bankovní účet žalobkyně, obě platby byly provedeny dne 27. 1. 2023.18. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 30. 1. 2023 soud zjistil, že úvěr žalovaného byl schválen.19. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkem 23 330 Kč.20. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalovaný byl dne 19. 2. 2024 a dne 19. 3. 2024 vyzýván k zaplacení dlužných splátek a zároveň byl upozorňován na možnost zesplatnění úvěru.21. Z oznámení ze dne 24. 3. 2024 soud zjistil, že k tomuto dni žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení žalovaného s platbami a žalovaného vyzvala, aby ve lhůtě 10 dnů žalobkyni zaplatil částku 20 788 Kč sestávající z dlužné jistiny, úroku, smluvních pokut, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a úhrad pojištění.22. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím své právní zástupkyně ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení dluhu ve výši 19 788 Kč spolu s vyčíslenými smluvními pokutami a úroky. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.23. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené účastníky dne 14. 12. 2020, jejíž splacení bylo ujednáno v dohodě o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. [hodnota], soud zjistil, že na základě této smlouvy si žalovaný od žalobkyně zapůjčil částku 15 000 Kč, přičemž se zavázal žalobkyni za poskytnutí tohoto úvěru zaplatit celkem 22 896 Kč. V hodnocení klienta při uzavírání této smlouvy uvedl, že jeho příjem činí 19 000 Kč a jeho výdaje 6 463 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla při uzavírání této smlouvy posuzována nahlédnutím do registrů NRKI a SOLUS a z potvrzení o příchozí úhradě vystavených bankou [právnická osoba]., z nichž vyplynulo, že ve čtyřech měsících předcházejících uzavření smlouvy byla žalovanému vyplacena mzda v rozmezí od 19 000 Kč do 20 000 Kč. Na tomto úvěru žalovaný uhradil žalobkyni celkem 24 349,30 Kč.24. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 23 000 Kč, z nichž byla část ve výši 7 303 Kč použita k umoření dříve uzavřené smlouvy o úvěru. Zbývající část byla žalovanému vyplacena. Žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí částku 19 744 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to ve 24 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalovaný zaplatil na úvěru ve prospěch žalobkyně celkem částku 23 330 Kč.25. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).26. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.27. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.28. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.29. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.30. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.31. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.32. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.33. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného a lustrací ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně soudu rovněž předložila výpisy z účtu žalovaného, ale pouze v takovém rozsahu, z něhož bylo patrné, že žalovanému v prosinci 2022 a v lednu 2023 byly vypláceny peněžité částky, přičemž lze usuzovat, že se v daném případě jedná o mzdu. Žádné další podklady, na základě kterých by bylo možné skutečně osvědčit další zjištění provedená žalobkyní, již soudu nepředložila.34. Soud tak konstatuje, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného byl jeho příjem výše uvedenými výpisy ověřen, když závěry žalobkyně o průměrné mzdě žalovaného ve výši 24 220 Kč jsou nepatrně nižší, než jaké vyplývají z předložených výpisů o vyplacení mzdy. Zároveň je však zapotřebí dodat, že žalobkyně nedostatečně prověřila výdajovou stránku žalovaného, když tuto část je nezbytné při prověřování úvěruschopnosti rovněž zkoumat a následně zohlednit. Žalobkyně nezkoumala historii transakcí na bankovním účtu žalovaného, pouze se spokojila s výpisy potvrzujícími připsání mzdy na jeho bankovní účet. Žalobkyně se rovněž nezabývala dalšími případnými závazky žalovaného. Stejně tak nebyly prověřovány vyživovací povinnosti žalovaného ani jeho nájemní smlouva, když především tvrzení o výdajích na bydlení ve výši 3 568 Kč a 4 860 Kč na další osobní náklady se jeví být zcela nevěrohodným. Žádnou z tvrzených skutečností pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně fakticky nedoložila, proto soud její postup považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalovaného pouze na základě interních listin bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Z takto zjištěných skutečností tedy nelze postavit najisto, že by žalovaný byl schopen úvěr splácet. Jelikož žalobkyně nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, lze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze listinami ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] a další doklady o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Soud proto uzavírá, že nebyla naplněna podmínka toho, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Co se týká pak samotného zkoumání podmínek uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], tak k tomuto soud dodává, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyni zcela splatil částku přesahující poskytnutou jistinu (23 000 Kč) v nyní projednávané věci, nebylo nezbytné se již zabývat tím, zda byla úvěruschopnost posuzována žalobkyní správně i při uzavírání smlouvy o úvěru ze dne 14. 12. 2020 č. [hodnota].35. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 27. 1. 2023 je absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Soud však zjistil, že žalovaný žalobkyni v rámci provedených splátek uhradil celkem částku 23 330 Kč. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci představovala jistina úvěru 23 000 Kč, je zřejmé, že žalovaný svou povinnost vůči žalobkyni zcela splnil.36. Soud proto žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.37. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok II.).