Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 7 307,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 795,54 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení, a dále co do částky 64,19 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 2. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 12 807,67 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi účastníky dne 2. 8. 2024. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí žalované úvěru jiného než na bydlení až do výše 55 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná byla povinna splácet úvěr v denních splátkách dle obsahu smlouvy a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. První splátka byla splatná dne 1. 9. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 23. 1. 2026. Žalované byla vyplacena částka ve výši 5 500 Kč. Úvěruschopnost žalované byla posuzována dle jejího sdělení o počtu osob ve společné domácnosti a svých příjmech a výdajích, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem hledaných osob, výpisem z registru politicky aktivních osob, výpisem katastrálního rejstříku a lustrací v registrech NRKI, BRKI a AISP. Z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalované byl zjištěn její čistý měsíční příjem 122 430 Kč, čímž byla zjištěna její schopnost úvěr splácet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne 2. 12. 2024 smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou téhož dne e-mailem informovala. Žalovaná se tak následujícího dne dostala do prodlení s úhradou celého úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 5 499,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 109,45 Kč, smluvního úroku 7 012,13 Kč, poplatku za službu „Presto“ 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ 21,12 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 2. 9. 2024 do 1. 12. 2024 ve výši 64,19 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 12 807,67 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 19. 5. 2025 č. j. 11 C 173/2025-37, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila a tyto doklady soudu předložila.
4. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.
8. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 2. 8. 2024 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovanou coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 55 200 Kč k postupnému a opakovanému čerpání za základě jednotlivých žádostí žalovaného. Splatnost první splátky byla sjednána na 30. den po prvním čerpání úvěru, následně byla splatnost úvěru sjednána jako denní se splatností 29. den po dni výpočtu dané splátky. Úvěr byl sjednán do 24. 1. 2026, úroková sazba byla sjednána na 1,066 % denně, výše poplatku za jednotlivá čerpání byla sjednána ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dále si účastníci ve smlouvě sjednali, že v případě prodlení se splátkami žalobkyni vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.
9. Z listiny označené jako Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně]. soud zjistil, že se jedná o finanční bilanci žalované vytvořenou žalobkyní při ověřování úvěruschopnosti, z níž vyplývá, že čistý měsíční příjem uvedený žalovanou činí 25 000 Kč, ověřený měsíční příjem činí 122 430 Kč, výdaje včetně výdajů na bydlení 8 500 Kč měsíčně, výdaje na splácení jiných půjček 750 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 128,33 Kč a disponibilní příjem 17 800 Kč. Úvěruschopnost byla posouzena jako úspěšná.
10. Z listiny označené jako Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně zjistila a ověřila z bankovního výpisu žalované její čistý měsíční příjem 122 430 Kč.
11. Z listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalované byla na bankovní účet dne 2. 8. 2024 odeslána částka 5 500 Kč.
12. Z listiny datované ke dni 2. 12. 2024 soud zjistil, že touto listinou žalobkyně informovala žalovanou o vypovězení smlouvy o úvěru a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky 13 466,86 Kč.
13. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]. ze dne 20. 6. 2025 soud zjistil, že na bankovní účet žalované byla dne 2. 8. 2054 připsána částka 5 500 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol].
14. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 12 466,86 Kč.
15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 2. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalované čerpat spotřebitelský úvěr až do částky 55 200 Kč. Téhož dne si žalovaná od žalobkyně na základě uzavřené smlouvy půjčila celkovou částku 5 500 Kč. Dne 2. 12. 2024 žalobkyně smlouvu zesplatnila a žalovanou vyzvala k zaplacení celé dlužné částky, neboť žalovaná dluh neuhradila.
16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
24. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 2. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála.
25. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z jejích výplatních pásek, výpisu bankovního účtu a lustrací v rozličných rejstřících. Výsledky zkoumání úvěruschopnosti pak žalobkyně shrnula v listině onačené jako Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně]., kterou předložila soudu. Žádnou z těchto tvrzených listin však soudu nepředložila a rovněž soudu nepředložila žádné jiné podklady, na základě kterých by bylo možné skutečně osvědčit zjištění provedená žalobkyní, tedy že výdaje žalované činí 8 500 Kč měsíčně, výdaje na splácení jiných půjček 750 Kč měsíčně a disponibilní příjem 17 800 Kč. Žádnou z tvrzených skutečností pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně fakticky nedoložila, proto soud její postup považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalované pouze na základě interní listiny bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Nanejvýš rozporné pak soud shledává především zjištění žalobkyně, že čistý měsíční příjem žalované činí 122 430 Kč, který měl být rovněž ověřen výpisem z bankovního účtu. Sama žalovaná přitom uvedla, že její měsíční příjem činí 25 000 Kč. Pakliže by její příjem činil skutečně částku 122 430 Kč, lze předpokládat, že by žalovaná tuto částku sama uvedla. Pokud však svůj příjem ze zaměstnání vyčíslila sumou 25 000 Kč, je zřejmé, že se žalobkyně při výpočtu měsíčního příjmu pouze omezila na součet všech příjmů žalované, přičemž nezkoumala důvod takového rozporu ani důvod, pro který byly příjmy žalované v daném období několikanásobně vyšší. Jelikož žalobkyně fakticky nedoložila žádný důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalované a skutečnosti obsažené v interních záznamech žalobkyně soud považuje za nedostatečné, lze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně na tuto výzvu však nereagovala, z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje.
26. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 2. 8. 2024 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru bez dalšího příslušenství a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 5 500 Kč, jejichž zapůjčení bylo prokázáno. Pokud žalovaná svůj dluh žalobkyni částečně nebo zcela splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní.
27. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
28. Ve zbývající části, tj. co do částky 7 307,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 795,54 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení, a dále co do částky 64,19 Kč odpovídající smluvní pokutě, žalobu výrokem II. zamítl.
29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla v projednávané věci převážně úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).
30. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok IV.).