Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení a částky 1 309 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 637,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 109 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi účastníky dne 24. 11. 2023. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru na dobu neurčitou a její úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně. Dle smlouvy byl žalovaný povinen splácet úrok úvěru každý měsíc, a to nejpozději k 24. dni v měsíci, jistina mohla být splacena zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru. Stran ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný jí k ověření příjmu před uzavřením smlouvy poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalobkyně žalovaného rovněž lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě provedeného šetření žalobkyně neměla důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného a žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru proto byla schválena. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, z tohoto důvodu žalobkyně úvěr ke dni 28. 3. 2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2024. Dlužná částka činí 9 800 Kč a sestává z nesplacené části jistiny ve výši 7 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1% denně od 29. 3. 2024 do 10. 2. 2024 v kapitalizované výši 1 309 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 9 800 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení.
2. Usnesením ze dne 6. 1. 2025 č. j. 11 C 6/2025-24, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
3. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 24. 11. 2023 mezi žalobkyní coby úvěrující a žalovaným coby úvěrovaným, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, a to tak, že úrok bude hrazen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného s plněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl v prodlení.
7. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřovala jeho totožnost.
8. Z výplatní pásky za měsíc srpen 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 35 923 Kč.
9. Z výplatní pásky za měsíc září 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 36 942 Kč.
10. Z výplatní pásky za měsíc říjen 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 33 389 Kč.
11. Z Potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 24. 11. 2023 platební bránou ThePay soud zjistil, že téhož dne byla z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného zaslána částka 7 000 Kč.
12. Z dopisu označeného jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně tímto dopisem oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 22 117 Kč.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 24 001,16 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy a nákladů jejího právního zastoupení ve výši 8 566 Kč.
14. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 24. 11. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný takto vyčerpal téhož dne 7 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že vyčerpané prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí úrok ve výši 40 % měsíčně, a to v pravidelných splátkách sjednaných ve smlouvě. Dopisem ze dne 25. 3. 2024 žalobkyně jednorázově zesplatnila poskytnutý úvěr a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 22 117 Kč.
15. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
18. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
22. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
23. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 11. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z následujícího odstavce § 86 ZSÚ, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela toliko z předložených výplatních pásek a z lustrací ve veřejně dostupných databázích. Takový postup se jeví být nedostatečný, neboť žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na tuto výzvu však nereagovala a další doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje.
24. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 24. 11. 2023 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 7 000 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni z části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že na předmětnou úvěrovou smlouvu žalovaný neuhradil ničeho.
25. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 2 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, a dále co do částky 1 309 Kč, žalobu výrokem II. zamítl.
26. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 63 %, žalovaný byl úspěšný z 37 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 26 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 1 452 Kč, které představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby. Sazba za jeden úkon právní služby byla určena podle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif). Soud pak žalobkyni přiznal náklady řízení spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 300 Kč. K takto přiznaným úkonům přísluší v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 200 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 252 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a jeho doplatku ve výši 200 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 26 % činí celkovou částku 637,52 Kč (výrok III.).
27. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok IV.).