Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 2 124 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 124 Kč od 8. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 1 238,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 15. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 124 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 4. 2024 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno] [IČO] IČO, , sídlem [adresa]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 19 124 Kč sestávající ze zapůjčené částky, poplatku za poskytnutí úvěru 2 040,16 Kč a úroku ve výši 83,84 Kč, a to do 7. 4. 2024. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, přičemž na základě provedené lustrace bylo vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil včas, když ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Jelikož žalovaný nesplatil úvěr včas, byl vyzván k zaplacení dluhu výzvou ze dne 7. 6. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa], tato společnost pak smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 8. 4. 2024 do zaplacení.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 2. 9. 2025 č. j. 11 C 267/2025-29, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 23. 10. 2025, v němž uvedla, že žalovaný zmocnil právní předchůdkyni žalobkyně ke zkoumání jeho úvěruschopnosti nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla rovněž ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žádné listiny však ke svému podání nepřiložila.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
7. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.
8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené dne 2. 4. 2024 mezi společností [Anonymizováno]. coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč s tím, že žalovaný jednorázově nejpozději do 5 dnů od uzavření smlouvy zaplatí mimo zapůjčenou částku i úrok ve výši 36 % ročně ze zapůjčené částky odpovídající 83,84 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 224,09 Kč bude-li úvěr splacen včas nebo 2 040,16 Kč bude-li úvěr splacen opožděně.
9. Z formuláře pro standartní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že v tomto byly žalovanému poskytnuty informace o budoucím obsahu smlouvy o úvěru.
10. Z Potvrzení o provedení transakce vystaveného dne 21. 5. 2025 [právnická osoba]. soud zjistil, že dne 2. 4. 2024 byla z bankovního účtu společnosti Emma´s credit s. r. o. na bankovní účet žalovaného zaslána částka 17 000 Kč.
11. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] za měsíc duben 2024 soud zjistil, že dne 2. 4. 2024 byla žalovanému na tento bankovní účet žalobkyní poskytnuta finanční částka ve výši 17 000 Kč.
12. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost [Anonymizováno]. postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. 1 této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.
13. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení jeho dluhu za společností Emma´s credit s. r. o. na žalobkyni.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 48 107,96 Kč.
15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 4. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 17 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí ve lhůtě 5 dnů a současně jí zaplatí částku 1 307,93 Kč sestávající z úroku a poplatků splatí-li úvěr včas anebo částku 2 124 Kč splatí-li úvěr opožděně. Dne 7. 5. 2025 společnost Emma´s credit s. r. o. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.
16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
24. Soud předně konstatuje, že žalobkyně je věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 4. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela toliko z lustrací ve veřejně dostupných databázích a tvrzeného výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, ke kterému však soudu nepředložila žádné důkazy. Nahlédnutí do příslušných databází se soudu jeví jako postup vhodný pro posouzení úvěruschopnosti žadatele o poskytnutí úvěru, ovšem takový postup sám o sobě, bez dalšího zjišťování rozhodných skutečností tvrzeními žadatele a jejich řádného doložení, je nedostatečný. Právní předchůdkyně žalobkyně si tak neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Tvrdí-li žalobkyně v podání ze dne 23. 10. 2025, že její právní předchůdkyně vypočítávala úvěruschopnost žalovaného z příjmů a výdajů žalovaného, tak k tomuto nepředložila jediný důkaz, ač ji soud k předložení listin prokazujících řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyzval. Žalobkyně však na tuto výzvu však nereagovala adekvátně a žádné doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje.
25. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 2. 4. 2024 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 17 000 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni částečně nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.
26. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
27. Ve zbývající části, tj. co do částky 2 124 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 19 124 Kč od 8. 4. 2024 do zaplacení, žalobu výrokem II. zamítl.
28. Žalobkyně byla v řízení (při započtení k žalované částce i uplatněný nárok na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí) úspěšná ze 72 %, žalovaný byl úspěšný z 28 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 44 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 2 815 Kč, které představují odměnu advokátky za 3 úkony právní služby podle 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), v zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 400 Kč. Ke každému z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 315 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a jeho doplatku ve výši 200 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 44 % činí celkovou částku 1 238,60 Kč (výrok III.).
29. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok IV.).