11 C 283/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 26. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 111 419 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 6. 3. 2023 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , [adresa] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), dále z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne 22. 12. 2022 a dále z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne 3. 8. 2022. Uváděla, že na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, a to v hotovosti. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 1 471 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 210 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 013 Kč a úhradu za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 5 220 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 53 914 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 3 851 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 7. 3. 2023. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 27 016,84 Kč, dlužného úroku ve výši 1 277,54 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 13 195 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 726,48 Kč a poplatku za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 4 847,14 Kč a smluvní pokuty ve výši 14 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 467,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 780,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 294,38 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 27 016,84 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Dále žalobkyně uváděla, že na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 761 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 6. 3. 2023. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 10 855,70 Kč, dlužného úroku ve výši 402,01 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 242 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 483,72 Kč, poplatku za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 1 928,57 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 317,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 190,66 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 257,71 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě dále uváděla, že na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 761 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 6. 3. 2023. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 6 599,78 Kč, dlužného úroku ve výši 154,85 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 142 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 890,23 Kč, poplatku za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 1 157,14 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 616,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 841,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 754,63 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 6 599,78 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným z výše uvedených smluv postoupena na žalobkyni.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 18. 9. 2025, č. j. 11 C 283/2025-52, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jejího právního předchůdce doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětných smluv o úvěru tuto posoudil.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 23. 10. 2025 sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována především na základě informací poskytnutých žalovaným a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. V případě smlouvy č. [hodnota] žalovaný v žádosti o úvěr uváděl, že jeho příjem činí 24 515 Kč měsíčně, výdaje 7 570 Kč měsíčně, v případě smlouvy č. [hodnota] uváděl příjem 18 550 Kč měsíčně, výdaje 9 550 Kč měsíčně a v případě smlouvy č. [hodnota] příjem 25 833 Kč měsíčně a výdaje 9 655 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného byly ověřeny z výplatních pásek, výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Rovněž odkázala na rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích sp. zn.

5 Co 231/2020 ze dne 31. 7. 2020 a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 sp. zn. 12 Co 367/2020.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci se k takto navrhovanému postupu nevyjádřili, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Z přeložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 3. 8. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně coby věřitelem a žalovaným coby dlužníkem, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky a dále mu zaplatí částku 761 Kč představující úrok, částku 7 350 Kč představující poplatek za zpracování úvěru, částku 2 077 Kč jako poplatek za vyhodnocení úvěrového případu a částku 2 700 Kč jako poplatek za inkaso platby v hotovosti v místě bydliště, a to v celkem 14 měsíčních splátkách vždy po 1 992 Kč. Smlouva obsahovala prohlášení žalovaného, že mu byly peněžní prostředky ve sjednané výši předány.

9. Ze žádosti o úvěr ze dne 3. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. V této žádosti uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů. Je zaměstnaný a jeho čistý příjem činí 25 833 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 1 000 Kč za bydlení a energie, 2 000 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady, 5 655 Kč srážky ze mzdy a 1 000 Kč jiné výdaje.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 22. 12. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně coby věřitelem a žalovaným coby dlužníkem, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky a dále mu zaplatí částku 761 Kč představující úrok, částku 7 350 Kč představující poplatek za zpracování úvěru, částku 2 077 Kč jako poplatek za vyhodnocení úvěrového případu a částku 2 700 Kč jako poplatek za inkaso platby v hotovosti v místě bydliště, a to v celkem 14 měsíčních splátkách vždy po 1 992 Kč. Smlouva obsahovala prohlášení žalovaného, že mu byly peněžní prostředky ve sjednané výši předány.

11. Ze žádosti o úvěr ze dne 22. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. V této žádosti uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů. Je zaměstnaný a jeho čistý příjem činí 18 550 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 2 000 Kč za bydlení a energie, 2 000 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady a 5 000 Kč srážky ze mzdy.

12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 6. 3. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně coby věřitelem a žalovaným coby dlužníkem, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky a dále mu zaplatí částku 1 471 Kč představující úrok, částku 14 210 Kč představující poplatek za zpracování úvěru, částku 4 013 Kč jako poplatek za vyhodnocení úvěrového případu a částku 5 220 Kč jako poplatek za inkaso platby v hotovosti v místě bydliště, a to v celkem 14 měsíčních splátkách vždy po 3 851 Kč. Smlouva obsahovala prohlášení žalovaného, že mu byly peněžní prostředky ve sjednané výši předány.

13. Ze žádosti o úvěr ze dne 6. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 29 000 Kč. V této žádosti uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů. Je zaměstnaný a jeho čistý příjem činí 24 515 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 1 000 Kč za bydlení a energie, 2 000 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady a 4 570 Kč srážky ze mzdy.

14. Z pracovní smlouvy ze dne 14. 9. 2021, uzavřené mezi žalovaným jako zaměstnancem a [Anonymizováno] zaměstnavatelem soud zjistil, že byl téhož dne mezi stranami smlouvy uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou.

15. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného za říjen 2022 činila 25 003 Kč a žalovanému bylo na výkon rozhodnutí sraženo 8 024 Kč a za listopad 2022 činila 28 622 Kč, přičemž žalovanému bylo na výkon rozhodnutí sraženo 5 789 Kč.

16. Z nepojmenované listiny, která je dle svého obsahu výpis úhrad splátek žalovaného na smlouvu č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem 15 944 Kč.

17. Z nepojmenované listiny, která je dle svého obsahu výpis úhrad splátek žalovaného na smlouvu č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem 7 976 Kč.

18. Z nepojmenované listiny, která je dle svého obsahu výpis úhrad splátek žalovaného na smlouvu č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil 3 851 Kč.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. [hodnota] této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami jsou i výše uvedené pohledávky za žalovaným.

20. Z listin označených jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávek ze všech výše uvedených smluv na žalobkyni.

21. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025, která dle přiloženého podacího lístku byla žalovanému odeslána téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu z výše uvedených smluv v celkové výši 129 881,87 Kč.

22. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 3. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že poskytnuté prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně mu zaplatí částku 12 888 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v 14 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Na tuto smlouvu žalovaný uhradil celkem 15 944 Kč. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 22. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že poskytnuté prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně mu zaplatí částku 12 888 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v 14 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Na tuto smlouvu žalovaný uhradil celkem 7 976 Kč. Dne 6. 3. 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 29 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že poskytnuté prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně mu zaplatí částku 24 914 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v 14 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Na tuto smlouvu žalovaný uhradil celkem 3 851 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

23. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smluv o úvěru uzavřených podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), které zároveň vykazují znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen ZSÚ).

24. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

26. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

31. V nyní projednávané věci tak soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 na ni byly předmětné pohledávky za žalovaným řádně postoupeny. Dále soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne 3. 8. 2022, dne 22. 12. 2022 a dne 6. 3. 2022 uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, které se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost právního předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdce žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byl oprávněn poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdce žalobkyně nedostál. Není tudíž ani přiléhavý odkaz žalobkyně na rozsudky Krajského soud v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 231/2020 a Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 367/2020, a to s odkazem na výše uvedené závěry o povinnosti zkoumat úvěruschopnost a rovněž s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

32. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel její právní předchůdce z lustrace žalovaného ve veřejných rejstřících a dále z tvrzení, která žalovaný uvedl v zákaznické kartě, přičemž příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny z výplatních pásek žalovaného a z výpisu z účtu. Co se týče příjmové stránky tak soud nerozporuje, že jeho výše uvedená v zákaznické kartě žalovaným odpovídá v případě smlouvy ze dne 22. 12. 2022 skutečné výši jeho příjmů za dva měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru, když tato skutečnost byla prokázána výplatními páskami žalovaného. V případě ostatních dvou smluv však již tato skutečnost prokázána nebyla. V případě výdajů žalovaného žalobkyně uváděla, že tyto byly ověřovány výpisem z účtu, toto své tvrzení však neprokázala. Pakliže žalobkyně nepředložila soudu žádné další podklady o zkoumání úvěruschopnosti, a to především ke zkoumání výdajů žalovaného u všech tří výše uvedených smluv a příjmů žalovaného v případě smlouvy o úvěru ze dne 3. 8. 2022 a 6. 3. 2023, je nezbytné uzavřít, že v projednávané věci nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána. Jelikož žalobkyně fakticky nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, považuje soud zkoumání úvěruschopnosti za nedostatečné, neboť právní předchůdce žalobkyně si neobstaral dostatečné podklady k tomu, aby mohl skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze předložením žádostí o úvěr a výplatními páskami, další doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného však soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje.

33. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětné úvěrové smlouvy ze dne 3. 8. 2022, 22. 12. 2022 a ze dne 6. 3. 2023 jsou dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatné. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru bez nároku na zaplacení úroků či dalších poplatků a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 7 024 Kč v případě smlouvy ze dne 22. 12. 2022, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (15 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (7 976 Kč), a na částku 25 149 Kč v případě smlouvy ze dne 6. 3. 2023, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (29 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (3 851 Kč), celkem má tak žalobkyně právo na vrácení 32 173 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní. V případě smlouvy ze dne 3. 8. 2022 žalobkyně nemá právo na úhradu žádné částky, neboť žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil 15 944 Kč a nárok žalobkyně tak přeplatil o 944 Kč. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

34. Ve zbývající části, tj. co do částky 79 246 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 467,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 780,88 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 294,38 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 27 016,84 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 317,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 190,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 257,71 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 616,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 841,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 754,63 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 6 599,78 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.

35. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).

36. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 4 384 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 187 Kč (výrok IV.).