Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 087 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 12 203 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 160,44 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 290 Kč od 3. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 323 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 283 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 2. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 28 290 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 13. 12. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala ve 24 měsíčních splátkách vrátit žalobkyni zapůjčenou částku a zaplatit jí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Smlouvou dále bylo ujednáno poskytování služby bezpečná splátka s poplatkem ve výši 99 Kč měsíčně. Úvěruschopnost žalované byla posuzována nahlédnutím do registrů NRKI, BRKI, SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, dále pak úvěruschopnost žalobkyně posuzovala dle vlastní metodiky. Žalovaná poskytnutý úvěr nesplatila včas, když ke dni podání žaloby uhradila pouze 3 913 Kč s tím, že celkem dvakrát využila možnosti prodloužení aktuální splátky, která byla žalobkyní v souladu se smlouvou zpoplatněna. S ohledem na prodlení žalované se splácením úvěru žalobkyně ke dni 4. 7. 2025 úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k úplnému zaplacení dluhu. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 19 164 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 330 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 160,44 Kč od 16. 8. 2025 do 2. 9. 2025 a zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 3. 9. 2025 do zaplacení.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 12. 9. 2025 č. j. 11 C 286/2025-31, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
4. Na usnesení žalobkyně reagovala podáním ze dne 22. 9. 2025, v němž soudu sdělila, že úvěruschopnost žalované zkoumala na základě vlastní metodiky a lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CRIBIS, NRKI a SOLUS. K vyjádření žalobkyně dále připojila i úvěrovou zprávu.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
7. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.
8. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 12. 2024 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovanou coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve 24 měsíčních splátkách ve výši splátek dle splátkového kalendáře a dále žalobkyni zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a úroku 61,36 % ročně, poplatku 1 %z jistiny jako poplatek za online platbu a poplatku 99 Kč měsíčně za službu bezpečná splátka. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 27 520 Kč.
9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná při uzavírání smlouvy žalobkyni sdělila, že je zaměstnaná a její příjem činí 26 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 28 000 Kč a splácí jiným společnostem 1 500 Kč. Rovněž je patrné, že žalobkyně nahlédla do registrů ISIR, CRIBIS, NRKI a SOLUS.
10. Z fotokopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované.
11. Z listiny označené jako Výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná v rámci poskytnutého úvěru žalobkyni uhradila částku 3 913 Kč. Výše dlužné částky je pak vyčíslena v souladu s žalobními tvrzeními.
12. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy o úvěru dvě další splátkové povinnosti.
13. Z výpisu bankovního účtu žalované č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] za měsíc prosinec 2024 soud zjistil, že žalované byla dne 14. 12. 2024 připsána na bankovní účet částka 20 000 Kč z bankovního účtu žalobkyně.
14. Z výzvy ze dne 19. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek ve výši 7 706 Kč.
15. Z dopisu ze dne 4. 7. 2025 soud zjistil, že k tomuto dni žalobkyně zesplatnila celý úvěr a žalovanou vyzvala, aby do 14 dnů zaplatila 28 290 Kč.
16. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 28 290 Kč.
17. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí ve věci jakkoliv relevantní skutečnosti.
18. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 13. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že poskytnuté finanční prostředky splatí ve 24 měsíčních splátkách včetně poplatků a úroků, žalobkyni však uhradila pouze částku 3 913 Kč. Dne 4. 7. 2025 žalobkyně úvěrovou smlouvu zesplatnila.
19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
27. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 13. 12. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z vlastní metodiky a lustrací ve veřejně dostupných databázích. Nicméně již nepředložila soudu žádné další podklady, na základě kterých by bylo možné skutečně osvědčit zjištění provedená žalobkyní, tedy že v době uzavření úvěrové smlouvy její příjem činí 26 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 28 000 Kč a 1 500 Kč vydá na splátky dalších dluhů. Žádnou z tvrzených skutečností pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně fakticky nedoložila, proto soud její postup považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalované pouze na základě interní listiny bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit majetkové poměry žalované a nebyla tak naplněna podmínka, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.
28. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 13. 12. 2024 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru bez nároku na zaplacení úroků či dalších poplatků a smluvních pokut a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 16 087 Kč, neboť soud z předložených listin i tvrzení žalobkyně zjistil, že žalovaná splatila úvěr ve výši 3 913 Kč. Pokud žalovaná svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní.
29. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
30. Ve zbývající části, tj. co do částky 12 203 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 160,44 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 290 Kč od 3. 9. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.
31. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 55 %, žalovaná byl úspěšná z 45 % (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí). Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 10 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 3 230 Kč, které představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby podle 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), v zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 400 Kč. Ke každému z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 315 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 1 132 Kč a jeho doplatku ve výši 283 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 10 % činí celkovou částku 323 Kč (výrok III.).
32. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 132 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 283 Kč (výrok IV.).