Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 202 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 18. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 20 147 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 9. 8. 2024 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky nevrátila řádně a včas, proto jí vznikla v souladu se smlouvou povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně rovněž poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, za SMS a písemné upomínky částku v celkové výši 1 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny až do výše 3 750 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena nejprve na společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa], a následně další smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z této částky od 9. 9. 2024 do zaplacení, z částky 300 Kč představující řádný úrok, z částky 3 597 Kč představující poplatek z úvěru, z částky 800 Kč za SMS upomínky, z částky 700 Kč představující poplatek za administraci prodlení, z částky 1 000 Kč za e-mailové upomínky a z částky 3 750 Kč představující smluvní pokutu.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 25. 9. 2025 č. j. 11 C 299/2025-33, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o skutečnosti týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 7. 10. 2025, v němž uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet nedisponuje. Z tohoto důvodu vzala žalobu co do částky 10 147 Kč představující součet výše vyčíslených poplatků a úroků a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 9. 2024 do zaplacení zpět.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
6. Usnesením ze dne 5. 11. 2025 č. j. 11 C 299/2025-50, které nabylo právní moci dne 20. 12. 2025, soud řízení v souladu s učiněným částečným zpětvzetím žaloby zastavil.
7. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, neboť žalobkyně ani žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřily, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
8. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.
9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 529789 uzavřené dne 9. 8. 2024 mezi žalovanou coby dlužníkem a společností [právnická osoba]. coby úvěrujícím soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná do 8. 9. 2024 vrátí žalobkyni celkem částku 13 900 Kč, která sestává ze zapůjčených peněžních prostředků, úroků ve výši 300 Kč a poplatku za úvěr 3 600 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně.
10. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil skutečnosti totožné, jaké jsou obsahem smlouvy o úvěru.
11. Z výzvy k uhrazení pohledávky ze dne 24. 9. 2024 soud zjistil, že tímto dopisem společnost [právnická osoba]. vyzvala žalovanou k zaplacení částky 15 737 Kč ve lhůtě 5 dnů.
12. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 10. 2024 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení dluhu ve výši 34 756 Kč ve lhůtě 5 dnů.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [hodnota] ze dne 20. 11. 2024 soud zjistil, že touto smlouvou společnost [právnická osoba]. postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne 20. 11. 2024 soud zjistil, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.15. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 25 957 Kč ve lhůtě 7 dnů. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalované odeslána téhož dne.16. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]. ze dne 7. 10. 2025 soud zjistil, že na bankovní účet žalované byla dne 9. 8. 2024 připsána částka 10 000 Kč z bankovního účtu společnosti [právnická osoba].17. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou byla dne 9. 8. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované zapůjčeny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že zapůjčené prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí a současně jí zaplatí částku 3 900 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to do 30 dnů od uzavření smlouvy o úvěru. Dne 20. 11. 2024 byla tato pohledávka postoupena na společnost [právnická osoba], která téhož dne postoupila tuto pohledávku na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Pravomocným usnesením ze dne 5. 11. 2025 soud řízení v souladu s učiněným zpětvzetím žaloby co do uplatněného nároku na příslušenství pohledávky a dále nároku na zaplacení úroků a poplatků vzniklých z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru. Předmětem řízení je tak v současné době pouze jistina smlouvy o úvěru ve výši 10 000 Kč.18. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.21. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.22. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.25. V nyní projednávané věci soud předně konstatuje, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou nejprve řádně postoupena na společnost [právnická osoba] a následně na žalobkyni.26. Dále soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 9. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, respektive v řízení nebylo prokázáno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně schopností žalované předmětný úvěr splácet zabývala, když sama žalobkyně na výzvu soudu k doložení zkoumání úvěruschopnosti reagovala tvrzením, že takovými listinami nedisponuje, a žalobu vzala zpět v takovém rozsahu, že po částečném zastavení řízení zůstala předmětem řízení pouze částka 10 000 Kč. Z toho soud usuzuje, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána.27. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 9. 8. 2024 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení či smluvní pokutu, tj. na částku 10 000 Kč. Pokud žalovaná svůj dluh žalobkyni částečně nebo zcela splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní.28. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.29. Co se týče nákladů řízení soud konstatuje, že v části, v níž bylo usnesením ze dne 5. 11. 2025 rozhodnuto o částečném zastavení řízení, shledává zavinění na zpětvzetí žaloby ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. věty první na straně žalobkyně. O nákladech řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla v projednávané věci převážně úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků (výrok II.).30. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 806 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 202 Kč (výrok III.).