Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení a částky 11 970 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 540 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 2. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 970 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve dnech 6. 1. 2024 až 10. 1. 2024 se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně. Dle smlouvy byl žalovaný povinen splácet úrok úvěru každý měsíc, a to nejpozději k 5. dni v měsíci, jistina mohla být splacena zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru. Stran ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný jí k ověření příjmu před uzavřením smlouvy poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě provedeného šetření žalobkyně neměla důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného a žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru proto byla schválena. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, z tohoto důvodu žalobkyně úvěr ke dni 7. 5. 2024 zesplatnila a dne 10. 5. 2024 žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 970 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 30. 10. 2025, č. j. 11 C 319/2025-31, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 4. 12. 2025, v němž uvedla ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného skutečnosti totožné, jako v žalobě a dále doplnila, že tato byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
7. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.
8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 6. 1. 2024 mezi žalobkyní coby úvěrující a žalovaným coby úvěrovaným, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, a to tak, že úrok bude hrazen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného s plněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl v prodlení.
9. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný svůj měsíční příjem vyčíslil na částku 39 643 Kč a své výdaje na 20 000 Kč.
10. Z fotokopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřovala jeho totožnost.
11. Z výplatní pásky za měsíc září 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 35 831 Kč.
12. Z výplatní pásky za měsíc říjen 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 37 291 Kč.
13. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 45 808 Kč.
14. Z Potvrzení o provedené platbě vystavených dne 6. 1. 2024 až 10. 1. 2024 platební bránou ThePay soud zjistil, že v těchto dnech byla z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného zaslána částka v celkové výši 30 000 Kč.
15. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] za měsíc leden 2024 soud zjistil, že ve dnech 7. 1. 2024 až 10. 1. 2025 byla žalovanému na tento bankovní účet žalobkyní poskytnuta finanční částka v celkové výši 30 000 Kč. Z téhož výpisu z bankovního účtu soud zároveň zjistil, že žalovaný čerpal v daném období finanční prostředky od dalších nebankovních poskytovatelů úvěrů v celkové výši 109 000 Kč a převážnou část výdajů činily platby u sázkových kanceláří.
16. Z dopisu označeného jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 7. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně tímto dopisem oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 84 728 Kč.
17. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 100 802,62 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy a nákladů jejího právního zastoupení ve výši 19 747 Kč.
18. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 6. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému vyčerpat úvěr finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že žalobkyni bude v pravidelných měsíčních splátkách splácet úrok ve výši 40 % měsíčně a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Dne 7. 5. 2024 byla tato smlouva žalobkyní zesplatněna.
19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
27. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 1. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného zákonného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela toliko z předložených výplatních pásek a z lustrací ve veřejně dostupných databázích. Takový postup se jeví být nedostatečný, neboť právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na tuto výzvu však žalobkyně reagovala pouze zopakováním skutečností uvedených v žalobě. Soud na tomto místě konstatuje, že žalobkyně fakticky nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného mimo výplatních pásek, kterými byl osvědčen toliko příjem žalovaného. Soud proto zkoumání úvěruschopnosti za nedostatečné, neboť žalobkyně si neobstarala nezbytné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Nadto soud podotýká, že z výpisu z bankovního účtu žalovaného je jasně patrné, že žalovaný má sklony k hazardním hrám, které by musely být zjištěny v případě, že by žalobkyně řádně jeho úvěruschopnost zkoumala, stejně tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala, zda žalovaný nemá další splátkové povinnosti u jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů, když pouze z výpisu z jeho bankovního účtu bylo zjištěno, že v lednu 2024 nejspíše uzavřel hned několik úvěrových smluv. Tvrdila-li žalobkyně, že vycházela při poskytnutí úvěru z tvrzení žalovaného, tak je zřejmé, že tato tvrzení nijak dále neověřovala, neboť by musela dojít k závěru, že žalovaný není schopen úvěr řádně splácet. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavření předmětné smlouvy.
28. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 6. 1. 2024 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení či smluvní pokuty, tj. na částku 30 000 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni z části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že na předmětnou úvěrovou smlouvu žalovaný neuhradil ničeho.
29. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 23 970 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení, žalobu výrokem II. zamítl.
30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).
31. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 159 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 540 Kč (výrok IV.).