Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 895 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 595 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 10 895 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného zákonného příspěvku nepojištěných vozidel jednak dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.) za období od 31. 10. 2023 do 31. 3. 2024 a dle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen zákon č. 30/2024 Sb.) za období od 1. 4. 2024 do 10. 4. 2024. V žalobě uvedla, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a domáhá se zaplacení tohoto příspěvku. Žalovaný byl období od 31. 10. 2023 do 10. 4. 2024 vlastníkem vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [Anonymizováno], VIN: [VIN kód], k němuž v daném období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti ačkoli automobil byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalobkyni proto náleží nárok na zaplacení výše uvedeného příspěvku dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. a § 5 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve výši 65 Kč za každý den, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Žalobkyně se dále domáhá i zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč dle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě příspěvku dne 12. 6. 2024, splatnost příspěvku nastala dne 26. 8. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Z listiny označené jako Zjištěné údaje o vozidle, Zjištěné údaje o povinných osobách (vlastník a provozovatel) soud zjistil, že žalovaný je od 29. 11. 20219 vlastníkem automobilu Volkswagen Passat Variant s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, r. z. [Anonymizováno], VIN: [VIN kód]. Dále soud z uvedené listiny zjistil, že žalobkyně se o vlastnictví vozidla žalovaným měla dozvědět dne 30. 5. 2024.
5. Z listiny označené jako Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období soud zjistil, že dne 12. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku ve výši 10 595 Kč za období od 31. 10. 2023 do 10. 4. 2024, kdy k vozidlu nebylo sjednáno pojištění.
6. Z listiny označené jako Upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 9. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku.
7. Z listiny označené jako Předžalobní upomínka ze dne 29. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužného příspěvku ve smyslu § 142a o. s. ř.
8. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor o zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných vozidel dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. za období od 31. 10. 2023 do 31. 3. 2024 a dle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., za období od 1. 4. 2024 do 10. 4. 2024.
9. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) povinni společně a nerozdílně zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.
10. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.
11. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.
12. Podle § 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla.
13. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.
14. Podle § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb. denní sazba příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti činí 65 Kč, jde-li o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru přesahující 1 850 cm3 a nepřesahující 2 500 cm3.
15. Podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. výše paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč.
16. Žalovaná pohledávka představuje nárok vyplývající ze shora citovaných zákonných předpisů. Nárok uplatněný za období od 31. 10. 2023 do 31. 3. 2024 je posuzován podle zákona č. 168/1999 Sb., neboť pro dané období byl právě tento zákon účinný. Pro období následují po 31. 3. 2024 byl následně nárok žalobkyně posuzován podle zákona č. 30/2024 Sb., neboť právě tento zákon nabyl následujícího dne účinnosti. Pro obě právní úpravy je však společné, že oba výše zmíněné zákony ukládají povinnost platit příspěvek za nepojištěné vozidlo provozovateli vozidla.
17. V intencích nyní projednávané věci tak soud konstatuje, že bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž prokázal, že k automobilu r. z. 7U0 4691 bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla i pro období specifikované žalobou, případně že žalovaný nebyl povinen dlužný příspěvek platit, nebo že dlužný příspěvek již byl zaplacen. Jelikož žalovaný žádnou z výše uvedených skutečností netvrdil ani neprokázal, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je oprávněná a žalobkyni žalovaná částka náleží. Zákonný příspěvek za předmětný automobil přitom činí dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. a dle § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb. totožně 65 Kč za každý kalendářní den, kdy vozidlo nebylo pojištěno, při celkové době nepojištění automobilu po dobu 163 dnů celková částka odpovídá 10 595 Kč. Žalobkyni rovněž náleží i náklady za uplatnění žalované pohledávky ve výši 300 Kč (§ 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. a § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.). Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto soud rozhodl o náhradě účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady ve výši 2 252 Kč představují odměnu advokátky za 3 úkony právní služby. Sazba za jeden úkon právní služby byla určena podle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024. Soud pak žalobkyni přiznal náklady řízení spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 300 Kč. K takto přiznaným úkonům přísluší v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 200 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH ve výši 252 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč.