Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 145,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 147 876,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 196 022 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, částky 24 501 Kč a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044,80 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 220 523 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 3. 2. 2020. Uváděla, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 95,9 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po 4 235 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a lustrací databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI) a zjistila, že žalovaný disponuje zdroji ke splácení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a porušil tak sjednaná smluvní ujednání. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem 1 854,24 Kč, poslední splátku zaplatil dne 29. 9. 2023. Žalobkyně proto smlouvu o úvěru dne 8. 10. 2025 zesplatnila, přičemž výše jistiny včetně úroku v té době činila 194 849,76 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné původní jistiny ve výši 50 000 Kč a dlužného úroku ke dni zesplatnění ve výši 144 849,76 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 499 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1, % denně z částky 194 849,76 Kč ode dne zesplatnění úvěru do podání žaloby ve výši 24 501 Kč a úhrady za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 274 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 196 022 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 236 044,80 Kč.
2. Usnesením ze dne 17. 4. 2026, č. j. 11 C 47/2026-47, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 4. 5. 2026 soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, z formuláře hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Dále žalobkyně prověřovala, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku. Z předložených dokladů žalobkyně zjistila, že měsíční příjem žalovaného činí 15 200 Kč a měsíční náklady činí 6 551 Kč, čímž má žalovaný k dispozici rezervu ke splácení ve výši 7 649 Kč.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. K projednání věci soud nařídil na den 18. 6. 2026 jednání, k němuž se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno dne 3. 6. 2026. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti žalovaného.
6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
7. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 4. 2. 2020 mezi žalobkyní coby poskytovatelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí žalobkyni částku celkem 196 704 Kč v 48 měsíčních splátkách vždy po 4 098 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 95,90 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný souhlasil se svým přistoupením ke skupinové pojistné smlouvě č. [č. účtu] uzavřené mezi žalobkyní jako pojistníkem a [právnická osoba]. jako pojistitelem, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet. Měsíční úhrada za toto pojištění činila dle smlouvy 3,33 % splátky úvěru.
8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z účtu č. [č. účtu] byla na účet č. [účet] pod variabilním symbolem [var. symbol] dne 4. 2. 2020 odeslána částka 50 000 Kč.
9. Z listiny s názvem Informace o účtu bylo zjištěno, že žalovanému byl u [právnická osoba]. veden účet č. [č. účtu].
10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr splatil 1 854,24 Kč.
11. Z prohlášení klienta ze dne 3. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný se seznámil s obsahem smlouvy a zároveň prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetím osobám či státu, není proti němu veden exekuční řízení a nenachází se v úpadku.
12. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.
13. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI ze dne 31. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného v těchto registrech. V registru NRKI dosáhl žalovaný skóre 228 – kategorie I., která představuje vyšší riziko.
14. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný vyčíslil svůj pravidelný měsíční příjem na částku 15 200 Kč a své měsíční výdaje na částku 6 551 Kč, z toho výdaje na bydlení na částku 3 141 Kč. Finanční rezerva žalovaného byla spočítána na částku 1 000 Kč. Dále zde žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlení má vlastní.
15. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že v tomto byly dány žalované poskytnuty informace o budoucím obsahu smlouvy o úvěru, a že žalovaný rovněž podal přihlášku do pojištění schopnosti splácet úvěr.
16. Z výzvy k zaplacení ze dne 8. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužných splátek a zároveň ho upozornila na možnost zesplatnění úvěru.
17. Z oznámení ze dne 8. 10. 2025 soud zjistil, že k tomuto dni žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení žalovaného s platbami a žalovaného vyzvala, aby ve lhůtě 10 dnů žalobkyni zaplatil částku 196 022 Kč sestávající z dlužné jistiny, úroku, smluvních pokut, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a úhrad pojištění.
18. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení dluhu ve výši 196 022 Kč spolu s vyčíslenými smluvními pokutami a úroky. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.
19. Z ostatních listin soud nezjistil žádné pro věc rozhodné skutečnosti.
20. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 4. 2. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí společně s úroky a poplatky v 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč, celkem 196 704 Kč. Dále bylo sjednáno přistoupení žalovaného k pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba]., čímž vzniklo žalovanému pojištění jeho schopnosti úvěr splácet. Žalovaný zaplatil na úvěr ve prospěch žalobkyně částku 1 854,24 Kč.
21. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen ZSÚ).
22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
24. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
25. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
27. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
29. Soud si je zároveň vědom, že smlouva o hotovostním úvěru byla uzavřena v době, kdy § 87 odst. 1 ZSÚ byl účinný ve znění, jak je citováno výše, a tudíž porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru způsobovalo toliko relativní neplatnost smlouvy a nebylo k ní přihlíženo z úřední povinnosti. Soud však na tomto místě konstatuje, že výše citované zákonné ustanovení je nezbytné vykládat v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, což má za následek, že i v případě neprověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet je smlouva absolutně neplatná, a to i dle znění zákona o spotřebitelském úvěru ve znění před 28. 5. 2022, neboť články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES Evropského parlamentu a Rady musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. Závěry soudu uvedené v přecházejícím odstavci o povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru a následná sankce spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy v případě nedodržení této povinnosti se tak uplatní i v nyní projednávané věci.
30. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 4. 2. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného a lustrací ve veřejně dostupných databázích. K těmto svým tvrzením předložila soudu pouze lustraci žalovaného v registru SOLUS a NRKI. Pakliže žalobkyně, ač k tomu soudem vyzvána, nepředložila soudu žádné další podklady o zkoumání úvěruschopnosti, a to především ke zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, je nezbytné uzavřít, že v projednávané věci nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána. Jelikož žalobkyně fakticky nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, považuje soud zkoumání úvěruschopnosti za nedostatečné, neboť žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet.
31. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 4. 2. 2020 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 48 145,76 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (50 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (1 854,24 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.
32. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 147 876,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 196 022 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, částky 24 501 Kč představující smluvní pokutu a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 236 044,80 Kč, žalobu výrokem II. zamítl.
33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí), nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).