Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 70 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 133 413,39 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 203 413,39 Kč od 24. 1. 2026 do 14. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 133 413,39 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 2 034 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 203 413,39 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz dne 21. 1. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Úvěr měl být splacen do 23. 1. 2026 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 127 413,39 Kč. Pro případ prodlení se splácením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením splátek žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení se součtu dlužné jistiny, poplatku a smluvní pokuty od 24. 1. 2026 do zaplacení. Žalovaný byl k zaplacení vyzýván předžalobní výzvou odeslanou dne 6. 2. 2026.
2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 26. 3. 2026, č. j. 11 C 50/2026-9, aby do 15 dnů od doručení sdělila, zda před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností, a dále aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, daňovým přiznáním, pracovní smlouvou, lustrací v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci, neboť úvěrová smlouva by mohla být posouzena jako neplatná. Výzva byla zástupci žalobkyně doručena dne 13. 4. 2026. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.
3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.
4. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2025 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč převodem na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit do 70 dnů ode dne čerpání úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0,7 % z částky úvěru denně ode dne poskytnutí úvěru do konečné splatnosti úvěru. Konečná splatnost úvěru byla stanovena na 21. 1. 2026. Pro případ prodlení žalovaného se splácením kterékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena korunovou platbou, jak plyne z potvrzení o přijetí platby.
7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 21. 1. 2025 a z výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně dne 21. 1. 2025 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu].
8. Z výzvy ze dne 4. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky z předmětné úvěrové smlouvy do tří dnů s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 6. 2. 2026, jak vyplývá z podacího lístku.
9. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 1. 2025 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 127 413,39 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni splatit do 24. 2. 2025. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč pro každou jednotlivou splátku, s níž se ocitne v prodlení. Předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2026 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky do tří dnů.
10. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3140/2023, konstatoval, že je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
15. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.
16. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvu a dospěl k závěru, že je absolutně neplatná. V souladu s citovanými závěry Nejvyššího a Ústavního soudu totiž bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru přezkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to i za situace, kdy na straně žadatele o úvěr vystupovala fyzická osoba podnikající. Žalobkyně však tuto povinnost řádně přezkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr nesplnila. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a předložila důkazy k prokázání toho, že předmětnou povinnost splnila. Žalobkyně však na výzvu soudu nereagovala.
17. Je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou. Neplatnost úvěrové smlouvy by však bylo třeba dovodit i z nepřiměřeně vysokého příslušenství, neboť poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 127 413,39 Kč za dvanáct měsíce trvání úvěru, představující 182 % poskytnutého úvěru, soud považuje za nepřiměřeně vysoký a nemravný.
18. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, žalovaný však nic nevrátil. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit 70 000 Kč ve smyslu § 2993 o. z. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné poplatky ani na smluvní pokuty, které nebyly platně sjednány.
19. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou k plnění ze dne 4. 2. 2026, která mu byla odeslána dne 6. 2. 2026, k úhradě dlužné částky do tří dnů. Ve smyslu § 573 o. z. je třeba výzvu považovat za doručenou dne 11. 2. 2026. Dlužná částka tedy měla být zaplacena do 14. 2. 2026. Pokud se tak nestalo, je žalovaný od 15. 2. 2026 v prodlení a od tohoto dne žalobkyně náleží dle obecné úpravy bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. nárok i na úroky z prodlení dle § 1958 odst. 2 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
20. Soud proto ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 70 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 15. 2. 2026 do zaplacení.
21. Ve zbývající části ohledně 133 413,39 Kč s příslušenstvím soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).
23. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 8 137 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 203 413,39 Kč do výše 10 171 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 2 034 Kč.