Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 188 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 61 188 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení, částky ve výši 13 691,91 Kč, úroku ve výši 78,58 % ročně z částky 50 000 Kč od 24. 7. 2025 do 16. 8. 2025 a úroku ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 7. 2025 dosáhne částky 198 028,80 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně částku, jejíž přesná výše bude vyčíslena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 879,91 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 8. 4. 2025. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 78,58 % ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 438 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a lustrací databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI) a zjistila, že žalovaný disponuje zdroji ke splácení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a porušil tak sjednaná smluvní ujednání, když před zesplatněním úvěru neuhradil ničeho. Žalobkyně proto smlouvu o úvěru dne 22. 7. 2025 zesplatnila, přičemž výše jistiny včetně úroku v té době činila 59 790,10 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné původní jistiny ve výši 50 000 Kč a dlužného úroku ke dni zesplatnění ve výši 9 790,10 Kč, smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 398 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 59 790,10 Kč od 24. 7. 2025 do podání žaloby, tj. ve výši 13 691,91 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 61 188 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 78,58 % ročně z částky 50 000 Kč od 24. 7. 2025 do 16. 8. 2025 ve výši 2 505,12 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 8. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 7. 2025 dosáhne částky 198 028,80 Kč.
2. Usnesením ze dne 30. 3. 2025, č. j. 11 C 51/2026-45 soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 7. 4. 2026 soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě výpisů z databází NRKI a SOLUS, fotografií občanského průkazu žalovaného, ověřením bankovního účtu a dále z formuláře hodnocení klienta a jeho prohlášení. Z předložených dokladů žalobkyně zjistila, že měsíční příjem žalovaného činí 28 960 Kč a měsíční náklady činí 9 840 Kč, čímž má žalovaný k dispozici rezervu ke splácení ve výši 18 120 Kč.
4. Žalovaný k žalobě uvedl, že na splácení úvěru neměl peníze, neboť přišel o práci a nyní dluží i za nájem. Neví, jak by měl nastalou situaci řešit.
5. K projednání věci soud nařídil na den 11. 6. 2026 jednání.
6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
7. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 10. 4. 2025 mezi žalobkyní coby poskytovatelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí žalobkyni částku celkem 165 024 Kč ve 48 měsíčních splátkách vždy po 3 438 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 78,58 % ročně.
8. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 11. 4. 2025 soud zjistil, že úvěr žalovaného byl schválen.
9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr nesplatil ničeho.
10. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že v tomto byly žalovanému poskytnuty informace o budoucím obsahu smlouvy o úvěru.
11. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný vyčíslil svůj pravidelný měsíční příjem na částku 28 960 Kč a své měsíční výdaje na částku 9 840 Kč, z toho výdaje na bydlení činí 4 980 Kč. Dále zde žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 1. 6. 2021 u společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba].
12. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného má soud prokázané, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.
13. Z prohlášení klienta ze dne 8. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný se seznámil s obsahem smlouvy.
14. Potvrzení o vedení účtu ze dne 8. 4. 2025 vystaveného [právnická osoba]. soud zjistil, že k výše uvedenému datu měl žalovaný u této banky veden bankovní účet č. [č. účtu].
15. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že částka 50 000 Kč z bankovního účtu žalobkyně byla vyplacena na účet žalovaného dne 10. 4. 2025.
16. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] soud zjistil, že dne 10. 4. 2025 byla na tento účet připsána z bankovního účtu žalobkyně částka 50 000 Kč.
17. Z výpisů nebankovního registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS soud zjistil, že žalobkyně nahlédnutím do těchto databází zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
18. Z dodatku č. 1 smlouvy o úvěru ze dne 23. 4. 2024, soud zjistil, že smlouva je uzavírána na dálku.
19. Z výzev k zaplacení ze dne 18. 6. 2025 a ze dne 21. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl předmětnými výzvami vyzván žalobkyní k zaplacení dlužných splátek a zároveň byl upozorňován na možnost zesplatnění úvěru.
20. Z oznámení ze dne 22. 7. 2025 soud zjistil, že k tomuto dni žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení žalovaného se splátkami a žalovaného vyzvala, aby neprodleně žalobkyni zaplatil částku 61 188 Kč sestávající z dlužné jistiny, úroku, smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
21. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím své právní zástupkyně ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení dluhu ve výši 61 188 Kč spolu s vyčíslenými smluvními pokutami a úroky. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.
22. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 4. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí společně s úroky a poplatky ve 48 měsíčních splátkách po 3 438 Kč, celkem 165 024 Kč.
23. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
24. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
25. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
26. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
27. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
28. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
29. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
31. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 4. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z bankovních výpisů a lustrací ve veřejně dostupných databázích. Lustraci v rejstřících NRKI a SOLUS žalobkyně soudu sice předložila, zkoumání úvěruschopnosti žalovaného výpisem z jeho bankovního účtu však neprokázala. Stejně tak soudu nepředložila žádné další podklady, na základě kterých by bylo možné skutečně osvědčit další zjištění provedená žalobkyní.
32. Soud tak konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání úvěrové smlouvy zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, když v daném případě se pouze spolehla na jeho tvrzení a nahlédnutí do příslušných registrů. Soud však na tomto místě podotýká, že při zkoumání úvěruschopnosti je nezbytné mimo výše uvedeného aktivně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žadatele o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Pouze úplným nahlédnutím do bankovní historie žadatele o spotřebitelský úvěr si lze učinit úplný a jasný závěr o jeho schopnosti úvěr splácet, protože pouze z takového zdroje má poskytovatel úvěru nejlepší možnost získat nejobjektivnější informace o hospodaření spotřebitele a následně tedy i tom, zda bude při stávajících podmínkách v silách spotřebitele úvěr splácet. Takto však žalobkyně v daném případě neučinila, když se pouze spokojila se zjištěním, že žalovaný má u [Anonymizováno] vedený bankovní účet, jeho historii transakcí však už nezkoumala. Pro soud rovněž není dán věrohodný závěr o dalších výdajích žalovaného ve výši 4 980 Kč na bydlení a 4 860 Kč na další osobní náklady. Žádnou z tvrzených skutečností pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně fakticky nedoložila, proto soud její postup považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalovaného pouze na základě interních listin a modelů bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Z takto zjištěných skutečností tedy nelze postavit najisto, že by žalovaný byl schopen úvěr splácet. Jelikož žalobkyně nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, lze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze listinami, které již byly přiloženy k samotné žalobě. Další doklady o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Soud proto uzavírá, že nebyla naplněna podmínka toho, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
33. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 10. 4. 2025 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 50 000 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni částečně nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však takto neučinil.
34. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
35. Ve zbývající části, tj. co do částky 24 879,91 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 61 188 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 78,58 % ročně z částky 50 000 Kč od 24. 7. 2025 do 16. 8. 2025 a úroku ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 7. 2025 dosáhne částky 198 028,80 Kč, žalobu výrokem II. zamítl.
36. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 56 %, žalovaný byl úspěšný ze 44 % (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí). Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 12 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 26 457,76 Kč, představující odměnu advokáta za 4 úkony právní služby podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu), podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a v účasti u soudního jednání (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu) á 4 100 Kč. Za každý z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč. Náklady řízení dále sestávají z cesty právního zástupce žalobkyně v substituci [tituly před jménem] [jméno FO] k jednání před soudem rovnající se cestovnému ve výši 371,70 Kč vozidlem Škoda Octavia, r. z. 5H3 8528, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km nafty, ceně nafty 44,50 Kč/l, základní sazbě náhrady za 1 km jízdy 5,90 Kč/km (vyhl. č. 573/2025 Sb.) při celkově ujeté vzdálenosti 46 km z České Třebové do Svitav a zpět. Žalobkyni rovněž náleží náhrada za promeškaný čas á 300 Kč za celkem 2 půlhodiny strávené cestou k soudním jednání a zpět (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu). Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 18 771,70 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 3 942,06 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 3 744 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 12 % činí celkovou částku 3 174,93 Kč (výrok III.).