Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 802,64 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 11 200,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 076,76 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 12 003,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 076,76 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru 25154748 ze dne 20. 10. 2024, na jejímž základě byl žalované vyplacen úvěr ve výši 5 900 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřila, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.
4. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru 25154748 bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 10. 2024, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 40 800 Kč. Přehledem bankovních transakcí bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 900 Kč. Potvrzením o provedení platby bylo prokázáno, že žalovaná splatila žalobkyni 5 097,36 Kč. Výpisy z běžného účtu bylo prokázáno, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované na základě výpisů z jejího běžného účtu, z nichž je patrné, že za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy žalovaná měla příjem ze zaměstnání v přibližné výši 15 000 Kč měsíčně, ale nevytvářela žádné rezervy a ke konci výplatních období hospodařila s nulovými zůstatky; při pohledu i dále do historie je patrné, že žalovaná čerpala úvěry ve výši:- 6 000 Kč od [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. dne 6. 8. 2024,- 10 000 Kč od [právnická osoba]., dne 25. 7. 2024,- 25 000 Kč [právnická osoba], dne 9. 7. 2024,- 8 000 Kč od [právnická osoba], dne 28. 6. 2024,- 210 000 Kč od [právnická osoba]. dne 10. 4. 2024,- 800 000 Kč od [právnická osoba]. dne 28. 3. 2024,- 210 000 Kč od [právnická osoba]. dne 15. 3. 2024 a- 8 300 Kč od [Jméno žalobkyně]. dne 7. 1. 2024.
5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, neboť z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývaly důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalovaná ve sledovaném období nevytvářela žádný přebytek, ze kterého by bylo lze spotřebitelský úvěr splácet, a čerpala 8 úvěrů v celkové výši 1 277 300 Kč.
8. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 802,64 (5 900 Kč − 5 097,36 Kč), proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Anonymizováno9. Převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.10. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.