Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 49 500 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 46 777,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 300 Kč od 17. 12. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 7. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 96 277,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 300 Kč od 17. 12. 2023 do zaplacení ze smlouvy ze dne 13. 7. 2023, na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 49 500 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z úvěrové smlouvy vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu spotřebitelském úvěru ze dne 13. 7. 2023, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 30 000 Kč; z dodatku vzal soud za prokázané, že strany uzavřely dodatek ke smlouvě ze dne 18. 8. 2023, ve kterém si sjednaly navýšení do částky 50 000 Kč. Z výpisů z účtu vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala částku 2 500 Kč na účet žalované platbou ze dne 13. 7. 2023, částky 2 000 Kč a 25 000 Kč platbami ze dne 18. 8. 2023 a částku 20 000 Kč platbou ze dne 21. 8. 2023. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná nesplatila žalobkyni ničeho.
4. Z oznámení o přiznání dávky sociální podpory ze dne 28. 11. 2022 vzal soud za prokázané, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 12 000 Kč měsíčně.
5. Z výpisů z účtu vzal soud za prokázané, že za období od ledna 2023 do června 2023 žalovaná hospodařila s prakticky nulovým zůstatkem, její výdaje se pohybovaly ve výši okolo 100 000 Kč měsíčně (za některé měsíce méně, za většinu měsíců však ještě mnohem více), a čerpala nejméně následující úvěry:- od [právnická osoba]., ve výši 9 000 Kč dne 27. 1. 2023,- od [právnická osoba]., ve výši 19 200 Kč dne 18. 1. 2025,- od [právnická osoba]., ve výši 5 000 Kč dne 23. 2. 2023,- od [právnická osoba]. ve výši 7 000 Kč dne 27. 2. 2023,- od [právnická osoba]. ve výši 15 200 Kč dne 4. 4. 2023,- od [právnická osoba]. ve výši 29 000 Kč dne 3. 5. 2023,- od [právnická osoba]., ve výši 5 000 Kč dne 18. 5. 2023,- od [právnická osoba] ve výši 16 000 Kč dne 24. 5. 2023 a- od [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 10 500 Kč dne 30. 5. 2023.
6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývaly důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když čerpala již řadu jiných spotřebitelských úvěrů, hospodařila s prakticky nulovým zůstatkem, a její pravidelné měsíční výdaje zjevně neodpovídaly její finanční situaci; ve vztahu ke změně závazku spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru výpisy navíc nezachycují poslední měsíc před jeho uzavřením (červenec 2023).
11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 49 500 Kč, která je rozdílem jen mezi celkovou jistinou spotřebitelského úvěrů a plněním v nulové výši, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (včetně úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), jak je uvedeno v bodě II. výroku.
12. Žalobkyně nárokovala celkem 114 504,35 Kč (neboť jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 18 226,85 Kč), byla úspěšná jen co do zaplacení 49 500 Kč, a převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) jak je uvedeno v bodě III. výroku.
13. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.