Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 600 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 13 592 Kč s- kapitalizovaným úrokem ve výši 601,47 Kč,- úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 983,54 Kč a- úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 756,68 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2026 se žalobkyně jako právní nástupkyně [právnická osoba]., (dále jen „společnosti [Anonymizováno] “) domáhala zaplacení 22 192 Kč s- kapitalizovaným úrokem ve výši 601,47 Kč,- úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 983,54 Kč a- úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 756,68 Kč od 25. 11. 2025 do zaplaceníze smlouvy o úvěru [Anonymizováno] ze dne 1. 6. 2024, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů a účastníci se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřili, předpokládalo se tedy, že proti tomuto postupu nemají námitky.
4. Smlouvou o úvěru [Anonymizováno] bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 6. 2024, na jejímž základě společnost [Anonymizováno] poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 18 592 Kč, ve splátkách ve výši 1 328 Kč měsíčně. Výplatními lístky bylo prokázáno, že příjem žalovaného ze zaměstnání za období 2–4/2024 činil průměrně 20 554 Kč měsíčně. Nebylo prokázáno ničím nepodložené tvrzení žalobkyně, že výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Tabulkou bylo prokázáno, že žalovaný splatil společnosti [Anonymizováno] celkem 1 400 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 10. 12. 2025 včetně pohledávky za žalovaným.
5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
6. Závěr o skutkovém stavu je tedy takový, že společnost [Anonymizováno] poskytla žalovanému hotovost ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou žalovaný splatil 1 400 Kč, že společnost [Anonymizováno] důkladně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a že pohledávky byla potom předmětem postupní smlouvy uzavřené se žalobkyní.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením, ale smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť společnost [Anonymizováno] před jejím uzavřením důkladně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru); jsou-li známé příjmy žalovaného, ale není postaveno najisto, kolik činily jeho měsíční výdaje, tak nelze činit rozvahu, ani usuzovat na to, zda bude schopný úvěr splácet; samotné prohlášení spotřebitele podkladovým materiálem není.
9. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 8 600 Kč (10 000 Kč – 1 400 Kč), proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
10. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.
11. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.