Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 634,84 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 8. 2025 se žalobkyně jako právní nástupkyně [Anonymizováno] [právnická osoba]. (dále jen „společnosti [Anonymizováno] “) domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, neboť mezi společností [Anonymizováno] a žalovaným probíhalo jednání o uzavření úvěrové smlouvy, a společnost [Anonymizováno] poukázala peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 2. 11. 2023 a peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč platbou ze dne 3. 11. 2023.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí žaloby a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.
4. Z potvrzení o provedených platbách vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] (toho času pod obchodní firmou [právnická osoba]) poukázala peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč (tj. 14 000 Kč + 6 000 Kč) na účet žalovaného platbami ze dne 2. a 3. 11. 2023.
5. Z písemného vyhotovení smlouvy vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] a [právnická osoba]. (dále jen „společnost [Anonymizováno] “) uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 18. 5. 2025 včetně pohledávky za žalovaným.
6. Z písemného vyhotovení smlouvy vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 22. 5. 2025 včetně pohledávky za žalovaným.
7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 6. 2025 včetně podacího lístku vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu.
8. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
9. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný nesplatil žalobkyni ani právním předchůdkyním žalobkyně ničeho.
10. Soudu je z úřední činnosti známo, že společnost [Anonymizováno] (dříve pod obchodní firmou [právnická osoba]) je poskytovatelkou spotřebitelských úvěrů.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost [Anonymizováno] jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru při poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nedodržela povinnou písemnou formu smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru) ani neposoudila úvěruschopnost žalovaného.
16. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 882/2019), Anonymizováno17. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 20 000 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru a plněním v nulové výši, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu (co do zákonného úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.18. Žalobkyně nárokovala celkem 20 661,64 Kč (neboť jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 661,64 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 20 000 Kč (tj. 96,8 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 93,6 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 815 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném od 1. 1. 2025, pro věc rozhodném, ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a paušální částka podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tomu odpovídající 3 úkony právní služby s připočtením daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř.].19. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.20. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.