Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 64 916,44 Kč s kapitalizovaným úrokem výši 1 755,60 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 40 889,16 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 11. 2024 dosáhne částky 238 896 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 958,50 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 52 868 Kč od 10. 1. 2025 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 8. 6. 2022, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. [hodnota] vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 6. 2022, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni celkem 218 988 Kč (ve smlouvě uvedená částka 199 080 Kč nezahrnuje úhradu za pojištění – pozn. soudu), ve splátkách ve výši 6 083 Kč měsíčně.
4. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala částku 85 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 9. 6. 2022.
5. Z karty klienta vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil žalobkyni celkem 150 038 Kč.
6. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný následně zaplatil ještě 2 000 Kč.
7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).
9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1).
10. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpisy z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy); samotné prohlášení spotřebitele takovým materiálem není, a výpisy z různých databází majetkové poměry spotřebitele nerozkrývají, stejně jako doklad o jedné příjmové transakci (na č. l. 70 spisu).
11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť žalovaný měl povinnost zaplatit žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 85 000 Kč, ale pohledávka zanikla plněním v celkové výši 152 038 Kč.
12. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, ale žádné náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, jak je uvedeno v bodě II. výroku.