Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 600 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 6 796 Kč s- kapitalizovaným úrokem ve výši 433,43 Kč,- úrokem ve výši 8 % ročně z částky 4 313,87 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 739,66 Kč a- úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 503,08 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2026 se žalobkyně jako právní nástupkyně [právnická osoba]., (dále jen „společnosti [Anonymizováno] “) domáhala zaplacení 10 396 Kč s- kapitalizovaným úrokem ve výši 433,43 Kč,- úrokem ve výši 8 % ročně z částky 4 313,87 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 739,66 Kč a- úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 503,08 Kč od 17. 2. 2026 do zaplaceníze smlouvy o úvěru 0441932 ze dne 28. 2. 2024, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaná se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřila, předpokládalo se tedy, že proti tomuto postupu nemá námitky.
4. Smlouvou o úvěru [Anonymizováno] bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 2. 2024, na jejímž základě společnost [Anonymizováno] poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč v hotovosti. Transakční historií bylo prokázáno, že žalovaná splatila celkem 1 400 Kč. Výpisy z účtu bylo prokázáno, že příjem žalované ze zaměstnání za období 11/2023–1/2024 činil průměrně 20 872,67 Kč měsíčně. Nebylo prokázáno ničím nepodložené tvrzení žalobkyně, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z jejího bankovního účtu. Oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že společnost E a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 2. 3. 2026. Ostatními listinnými důkazy nebyly prokázány žádné právně významné skutečnosti.
5. Závěr o skutkovém stavu je tedy takový, že společnost [Anonymizováno] poskytla žalované hotovost ve výši 5 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou žalovaná splatila 1 400 Kč, že společnost [Anonymizováno] neposoudila důkladně úvěruschopnost žalované, a že pohledávka byla potom předmětem postupní smlouvy uzavřené se žalobkyní.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením, ale smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť společnost [Anonymizováno] před jejím uzavřením neposoudila důkladně úvěruschopnost žalované, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru); jsou-li známé příjmy žalované, ale není postaveno najisto, kolik činily její měsíční výdaje, tak nelze činit rozvahu, ani usuzovat na to, zda bude schopná úvěr splácet; samotné prohlášení spotřebitele podkladovým materiálem není.
8. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 3 600 Kč (5 000 Kč − 1 400 Kč), proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
9. Převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.
10. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.