Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 8 170 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 9. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 18 170 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 12. 2023, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč.
2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nebankovní společnosti půjčují peníze lidem, kteří jsou ve finanční tísní, za nemravné úroky, jen proti doložení příjmu ze zaměstnání; na jednání potom doplnil, že je v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru do 3 dnů od právní moci rozsudku.
3. Z úvěrové smlouvy vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu spotřebitelském úvěru ze dne 19. 12. 2023, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala částku 10 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 19. 12. 2023. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný nesplatil žalobkyni ničeho.
4. Z výplatních lístků vzal soud za prokázané, že za období září 2023 až listopad 2023 příjem žalovaného ze zaměstnání činil průměrně 31 624,33 Kč měsíčně.
5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k výdajům žalovaného chybí podkladový materiál; jestliže není postaveno najisto, kolik činily měsíční výdaje žalovaného (typicky výpisem z účtu za poslední 3 měsíce), tak nelze činit rozvahu, a tedy ani usuzovat na to, zda bude schopný spotřebitelský úvěr splácet.
10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 10 000 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěrů a plněním v nulové výši, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu (včetně úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.
11. Lhůta k plnění rozsudkem uložené povinností byla určena podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Žalobkyně nárokovala celkem 21 453,12 Kč (neboť jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 3 283,12 Kč), byla úspěšná jen co do zaplacení 10 000 Kč, a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) jak je uvedeno v bodě III. výroku.