Výrok
I. Řízení se zastavuje co do zaplacení 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 800 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 200 Kč, do 3 dní od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se zamítá co do zaplacení 6 991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 191 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 551,20 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 9. 2025 se žalobkyně jako právní nástupkyně [právnická osoba] (dále jen „společnosti [Anonymizováno] “) domáhala zaplacení 22 991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 991 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 6. 11. 2024, na jejímž základě společnost [Anonymizováno] poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním doručeným soudu dne 19. 11. 2025 žalobkyně vzala žalobu zpět co do zaplacení 800 Kč se úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 800 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení, neboť žalovaný uhradil společnosti Z částku 800 Kč platbou ze dne 7. 11. 2024 a tato platba nebyla započtena z důvodu administrativního pochybení.
4. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, proto soud postupoval podle § 96 odst. 2 věty I a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno v bodě I. výroku.
5. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí žaloby a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.
6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 11. 2024, ve které se společnost [Anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč.
7. Ze sdělení [právnická osoba]., ze dne 14. 10. 2025 vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] poukázala částku 16 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 6. 11. 2024.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně pohledávky za žalovaným.
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 6. 2025 včetně podacího lístku vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu.
10. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
11. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil celkem 800 Kč.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že společnost Z poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál.
17. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením.
18. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 15 200 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěr ve výši 16 000 Kč a částečným plněním ve výši 800 Kč, jak je uvedeno v bodě II. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (i co do zaplacení úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), jak je uvedeno v bodě III. výroku.
19. Žalobkyně nárokovala celkem 25 167,90 Kč (neboť jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 2 176,90 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 15 200 Kč (tj. 60,4 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 20,8 %, které sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 150 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 500 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném od 1. 1. 2025, pro věc rozhodném, ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé), paušální částka podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tomu odpovídající 3 úkony právní služby].
20. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě IV. výroku.
21. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.