Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 20 250 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2025 se žalobce domáhal určení neplatnosti prohlášení o vydědění ze dne 1. 3. 2022 a ze dne 9. 4. 2024, jakož i určení, že je nepominutelným dědicem zůstavitele [jméno FO], narozeného dne [datum], zemřelého dne 16. 6. 2025, posledně bytem [adresa], a má právo na povinný díl, neboť s důvody vydědění nesouhlasí.
2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobce neuznává, neboť vydědění je platné. Podle žalovaného je dále způsob podání žaloby procesně vadný, neboť žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem.
3. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že pozůstalostní řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]; dotazem na soudní komisařku soud zjistil, že pozůstalostním soudem žalobce nebyl odkázán do sporného řízení.
4. Soud dospěl k závěru, že domáhá-li se žalobce jako nepominutelný dědic zůstavitele toliko svého povinného dílu tím, že zpochybňuje důvodnost svého vydědění, avšak současně nezpochybňuje platnost závěti, ve které zůstavitel ustanovil jediným dědicem žalovaného, tak zde nevzniká spor o dědické právo, nýbrž pouze spor o nárok nepominutelného dědice na povinný díl. Domáhá-li se potom žalobce jen samotného určení, že je nepominutelným dědicem, a určení, že má právo na povinný díl, je nezbytné, aby na požadovaném určení prokázal ve smyslu § 80 o. s. ř. svůj naléhavý právní zájem, žalobce se totiž jako nepominutelný dědic zůstavitele (není-li jeho právo na povinný díl uspokojeno v rámci pozůstalostního řízení) může domáhat vůči dědici zůstavitele plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu v penězích podle § 1654 odst. 1 obč. zák. [soud se ve sporném řízení zahájeném takovou žalobou pak bude jako předběžnou otázkou zabývat i tím, zda byl potomek zůstavitele vyděděn po právu či nikoli]. K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], vydaného v typově obdobné věci.
5. Žalobce ani netvrdil, že by měl na požadovaném určení právní zájem, ani z konkrétních okolností případu se takový zájem nepodává, proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku, jen na základě právního posouzení, aniž prováděl další dokazování.
6. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., které sestávají z nákladů právního zastoupení ve výši 20 250 Kč [z tarifní hodnoty ve výši 130 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu odměna podle § 7 bodu 5. tohoto tarifu ve výši 18 900 Kč za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání) a paušální částka podle § 13 odst. 4 tarifu ve výši 1 350 Kč za 3 úkony]; náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř., proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.
7. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.