Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 136 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 17 439,10 Kč s- kapitalizovaným úrokem ve výši 3 176,62 Kč,- úrokem ve výši 12 % ročně z částky 28 977,10 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 810,91 Kč a- úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 575,10 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 9. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 30 575,10 Kč s- kapitalizovaným úrokem ve výši 3 176,62 Kč,- úrokem ve výši 12 % ročně z částky 28 977,10 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 810,91 Kč a- úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 575,10 Kč od 9. 9. 2025 do zaplaceníze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 7. 2023, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí žaloby a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.
4. Smlouvou o hotovostním úvěru a revolvingovém úvěru č. [hodnota] bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 7. 2023, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni celkem 67 716 Kč ve splátkách ve výši 2 048 Kč měsíčně.
5. Výpisem čerpání, splátek a úhrad bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a že žalovaný postupně splatil celkem 36 864 Kč.
6. Úvěrovou zprávou bylo prokázáno, že žalovaný měl již dluh ve výši 743 799 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 7. 2020, který hradil splátkami ve výši 8 836 Kč měsíčně.
7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy); samotné prohlášení spotřebitele takovým materiálem není.
12. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen doplatit žalobkyni 13 136 Kč, tedy rozdíl mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěrů a dosavadním plněním, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (bod II. výroku); k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
13. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (bod III. výroku).
14. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.