Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 420 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 6 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 910 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2025 se žalobkyně jako právní nástupkyně [právnická osoba]. (dále jen „společnosti [Anonymizováno] “) domáhala zaplacení 10 910 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 910 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 8. 2022, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 400 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 8. 2022, ve které se společnost [Anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 11 300 Kč a žalovaný se zavázal splatit 52 857,83 Kč do 25. 8. 2024.
4. Potvrzením o provedených platbách bylo dále prokázáno, že společnost M poukázala na účet žalovaného:- částku 11 300 Kč platbou ze dne 25. 8. 2022,- částku 1 100 Kč platbou ze dne 19. 9. 2022,- částku 11 000 Kč platbou ze dne 23. 9. 2022 a- částku 2 000 Kč platbou ze dne 25. 11. 2022, tedy celkem 25 400 Kč.
5. Soud uvěřil tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, že žalovaný splatil celkem 20 980 Kč.
6. Smlouvami o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] a [právnická osoba]., uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 18. 12. 2023 včetně pohledávky za žalovaným, a že tato společnost a žalobkyně potom uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 19. 12. 2023 včetně pohledávky za žalovaným.
7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti; dokument pojmenovaný „uveruschopnost.pdf“ je nesrozumitelný.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 31. 12. 2023, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť společnost [Anonymizováno] před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru); samotné prohlášení spotřebitele takovým materiálem není.
11. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením.
12. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 4 420 Kč (25 400 Kč − 20 980 Kč), proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
13. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.
14. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.