17 C 274/2024

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 9. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení 27 192 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 192 Kč od 3. 6. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že podniká v oboru silniční motorové nákladní dopravy, a žalovaný si objednal přepravu zboží, když na základě e-mailové objednávky žalovaného ze dne 8. 6. 2023 a e-mailové akceptace žalobkyně ze dne 9. 6. 2023 strany uzavřely smlouvu o přepravě, na jejímž základě žalobkyně provedla mezinárodní přepravu z místa nakládky – sídla žalovaného do místa vykládky – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] [Anonymizováno] ([Anonymizováno] – pozn. soudu). Přeprava byla ukončena řádně a včas dne 13. 6. 2023; za takto provedenou přepravu byly strany dohodnuty, že žalovaný uhradí 1 100 EUR. Žalovaný však cenu přepravy neuhradil, a následně se domáhal, aby žalobkyně fakturovala cenu příjemci přepravy, tj. společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] (dále též jen „společnosti [Anonymizováno] “). Tato společnost byla však pouze místem vykládky, a žalobkyni ani ničeho neuhradila. Neboť žalovaný avizoval, že ničeho neuhradí, nebyla mu vystavena faktura, ale e-mailem ze dne 2. 5. 2024 byl vyzván k plnění, přičemž splatnost pohledávky nastala nejpozději uplynutím 30 dní, žalovaný je tedy v prodlení ode dne 3. 6. 2024. Žalovaná částka odpovídá přepočtu částky 1 100 EUR ke dni 3. 6. 2024, kdy podle kurzu České národní banky činila hodnota 1 EUR částku 24,72 Kč. Žalovanému byla následně odeslána předžalobní výzva ze dne 28. 8. 2024.

3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 10. 2024 (odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu) uvedl, že žalobkyně uzavřela smlouvu se společností [Anonymizováno], nikoli se žalovaným, přičemž nešlo o ojedinělý případ takové spolupráce (tj. žalobkyně se společností [Anonymizováno]); žalovanému je to známo, neboť i v předchozích případech bylo místem nakládky vždy sídlo žalovaného, a výrobky, které byly předmětem dopravy, dodával právě žalovaný. Žalovaný v celé záležitosti figuroval výlučně jen jako prodávající zboží s místem nakládky v jeho závodě. Žalobkyně sice komunikovala ohledně přepravy se zaměstnankyní žalovaného [jméno FO] (dále též jen „[právnická osoba].“), ta však jednala vždy na účet společnosti Masterblitz; bylo tomu tak pouze proto, že jak prodávající (žalovaný), tak přepravce (žalobkyně) se nacházeli na území České republiky, a při předchozí spolupráci tomu tak rovněž bylo. Z obsahu vzájemné komunikace je rovněž zcela zřejmé, že [právnická osoba]. odkazovala na písemnou objednávku společnosti [Anonymizováno], a když žalobkyně ukončila přepravu dne 13. 6. 2024, vystavila společnosti [Anonymizováno] fakturu ze dne 13. 6. 2023, znějící na částku 1 100 EUR, splatnou dne 12. 7. 2023, a to s odkazem na objednávku č. 1/2023 ze dne 8. 6. 2023. Žalovaný byl žalobkyní poprvé vyzván k úhradě ceny za přepravu až dne 2. 2. 2024, tedy 8 měsíců po ukončení přepravy, a žalobkyně na jeho jméno nevystavila žádnou fakturu. Proto navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta pro nedostatek pasivní věcné legitimace (neboť žaloba měla směřovat proti společnosti [Anonymizováno]).

4. Žalobkyně k tomu ve svém vyjádření ze dne 7. 11. 2024 uvedla, že [právnická osoba]. jednala jako zástupkyně žalovaného, nikoli společnosti [Anonymizováno], a že smlouva o přepravě byla uzavřena v okamžiku, kdy žalobkyně odeslala žalovanému e-mail se zprávou „O.[právnická osoba] 100 EUR“, tedy dne 9. 6. 2023 v 8:03 hodin, a to mezi žalobkyní a žalovaným; následné zaslání dokumentu (objednávky – pozn. soudu) od společnosti Masterblitz téhož dne v 8:45 hodin nemá na závaznost smlouvy žádný vliv.

5. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 8. 1. 2025 doplnil, že společnost [Anonymizováno] uhradila fakturu platbou ze dne 10. 10. 2024, a opravil své předchozí chybné tvrzení, když uvedl, že v předmětné době byla [právnická osoba]. na plný úvazek zaměstnankyní [právnická osoba], a ode dne 1. 9. 2024 je v důchodu; nebyla nikdy zaměstnaná u žalovaného a fakticky pro žalovaného nevykonávala žádnou činnost. Přepravu objednávala pro společnost [Anonymizováno], a to na základě žádosti jejího jednatele [Anonymizováno] [Anonymizováno].

6. Na jednání konaném dne 16. 1. 2025 k tomu žalobkyně uvedla, že platbu společnosti Masterblitz považuje za bezdůvodné obohacení, nikoli plnění dluhu, neboť jde o plnění ze strany jiné osoby, ke kterému žalovaný jako obligační dlužník nedal souhlas.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

8. Z e-mailové konverzace (na č. l. 10 a 30 spisu) vzal soud za prokázané, že [právnická osoba]. a žalobkyně komunikovaly prostřednictvím e-mailových schránek, kdy e-mailem ze dne 8. 6. 2023 [právnická osoba]. objednala kamion na pondělí dne 12. 6. 2023, 8:00 hod., k přepravě 16 palet plastových výlisků a 2 palety vstřikovacích forem, a to se zprávou, že z [Anonymizováno] přišlo potvrzení, že „zítra pošlou“ podepsanou písemnou objednávku od jednatele společnosti, a žádala o potvrzení ceny dopravy ve výši 1 100 EUR; podepsala se jako „[jméno FO] “ bez uvedení firmy žalovaného a e-mail odešel z adresy, která rovněž neobsahovala firmu žalovaného. E-mailem ze dne 9. 6. 2023 žalobkyně potvrdila objednávku slovy „O.[právnická osoba] 100 EUR“. E-mailem z téhož dne potom [právnická osoba]. napsala žalobkyni: „Přeposílám schválenou objednávku z [Anonymizováno], takže to pondělí platí“.

9. Z objednávky přepravy vstřikovacích forem a zboží (na č. l. 76), která je prostým překladem listiny označené jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (na č. l. 31 spisu), vzal soud za prokázané, že jde o objednávku přepravy ze dne 8. 6. 2023, kterou [právnická osoba]. připojila jako přílohu k e-mailu ze dne 9. 6. 2023, a že v této objednávce je jako dodavatel označený žalovaný, jako dopravce žalobkyně a jako dlužnice společnost [Anonymizováno]; objednávka dále obsahuje mimo jiné označení „1/2023; 8. 6. 2023“, doložku [Anonymizováno] „[Anonymizováno] [adresa] “ a upřesňující informace.

10. Z faktury – daňového dokladu č. [hodnota] (na č. l. 33 spisu) vzal soud za prokázané, že fakturou ze dne 13. 6. 2023, znějící na částku 1 100 EUR, splatnou dne 12. 7. 2023, žalobkyně fakturovala společnosti [Anonymizováno] cenu přepravy, přičemž jako číslo objednávky je uvedeno „1/2023; 8. 6. 2023“.

11. Z e-mailové konverzace (na č. l. 35 spisu) vzal soud za prokázané, že e-mailem ze dne 2. 2. 2024 žalobkyně (jednající [jméno FO]) vyzvala žalovaného k zaplacení 1 100 EUR, e-mailem z téhož dne žalovaný (jednající [právnická osoba].) požádal žalobkyni o zaslání faktury, žalobkyně (jednající [jméno FO]) tak učinila e-mailem z téhož dne a žalovaný (jednající [právnická osoba].) odmítl uhrazení faktury, neboť u žalovaného není zaúčtovaná.

12. Z potvrzení o úhradě (na č. l. 45 spisu) vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] poukázala částku 1 100 EUR na účet žalobkyně platbou ze dne 10. 10. 2024.

13. Ze svědecké výpovědi [právnická osoba]. vzal soud za prokázané, že svědkyně je matkou žalovaného a pouze pomáhala synovi jako tlumočnice při obchodním jednání, které se uskutečnilo v [adresa], a to mezi žalovaným a společností [Anonymizováno], resp. jejím jednatelem. Společnost [Anonymizováno] ukončovala spolupráci se žalovaným z důvodu vysokých nákladů na přepravu, neboť si našla jinou lisovnou v [Anonymizováno], a žalovanému bylo umožněno, aby nakoupený materiál na výrobu ještě zpracoval, a přepravil spolu se vstřikovacími formami společnosti [Anonymizováno]. Společnost [Anonymizováno], resp. jednatel společnosti současně požádal [právnická osoba]., aby prověřila cenu dopravy a objednala přepravu, což [právnická osoba]. učinila, když u žalobkyně prověřila cenu dopravy, a následně doručila žalobkyni objednávku společnosti [Anonymizováno].

14. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] vzal soud za prokázané, že svědkyně je partnerkou jednatele žalobkyně, žije s ním ve společné domácnosti, se žalobkyní není v pracovním poměru, činnost pro žalobkyni však vykonává, a tato činnost spočívá výhradě ve vymáhání pohledávek, když pro žalobkyni vždycky jednou za měsíc vezme neuhrazené faktury, porovnává, zda došlo k jejích uhrazení, případně žádá protistranu o kontrolu, a potom posílá upomínky; objednávky svědkyně nepřijímá a faktury nevystavuje. Svědkyně rovněž potvrdila, že žalobkyně v minulosti spolupracovala se společností [Anonymizováno], které i fakturovala, a která v minulosti hradila faktury, jakož i se žalovaným.

15. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.

16. Podle § 556 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

17. Podle § 556 odst. 2 obč. zák. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

18. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost [Anonymizováno] jako objednatel a žalobkyně jako přepravce uzavřely smlouvu o přepravě, jejímž účastníkem nebyl žalovaný (ani jako nepřímý zástupce společnosti [Anonymizováno] – k tomu srov. novou argumentaci žalobkyně na č. l. 37 p. v. spisu), tudíž mu nevznikla, ani nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni odměnu v jakékoli výši. Matka žalovaného ([právnická osoba].) sice odeslala objednávku přepravy včetně dotazu ohledně ceny přepravy a následujícího dne potom kopii písemného vyhotovení objednávky, ale vůči žalobkyni nevystupovala jako zástupkyně nebo pověřená zaměstnankyně žalovaného (nebo společnosti [Anonymizováno]), nýbrž jako posel (nuntius), když pouze předávala objednávku společnosti [Anonymizováno] žalobkyni, jako kdyby např. poštovní doručovatel přesouval dopis do sféry adresáta, aniž přitom právně jednala. Skutečnost, že matka žalovaného ([právnická osoba].) pouze zařizovala záležitost společnosti [Anonymizováno], jakož i skutečnost, že žalobkyni byl tento úmysl znám, se jeví jako patrná ze všech okolností případu, když e-mailová objednávka ze dne 8. 6. 2023 obsahovala poznámku „(t)eď mi přišlo potvrzení z [Anonymizováno] (…), zítra vám pošlu písemnou podepsanou objednávku od jednatele společnosti“, když odměna žalobkyně byla ujednána v eurech (tuzemské subjekty by si ujednaly odměnu v českých korunách), nebo když kopie podepsaného vyhotovení objednávky, připojená k e-mailu ze dne 9. 6. 2023, nesla podpis jednatele společnosti Masterblitz (nikoli [právnická osoba]. nebo žalovaného), zejména však z následného jednání stran (k tomu srov. § 556 odst. 2 obč. zák.), když žalobkyně fakturovala na společnost [Anonymizováno] (nikoli na žalovaného), a když společnost [Anonymizováno] konečně žalobkyni také splnila.

19. Argumentaci žalobkyně soud posoudil jako účelovou, neboť odhlížela od následného jednání všech zúčastněných osob (včetně žalobkyně), kterým daly jasně najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají: žalobkyně fakturovala společnosti [Anonymizováno], a vyzvala žalovaného k plnění teprve ve chvíli, kdy společnost [Anonymizováno] byla v dlouhodobém prodlení s úhradou faktury (přestože splatnost faktury nastala již dne 12. 7. 2023, e-mail žalobkyně s výzvou k úhradě je až ze dne 2. 2. 2024). Nelze ani přehlédnout, že fakturu soudu nepředložila žalobkyně, nýbrž žalovaný.

20. Výpověď svědkyně M. K. považoval soud za nevěrohodnou (za prokázané vzal jen skutečnosti uvedené v bodě 14. odůvodnění), neboť svědkyně výslovně uvedla, že pro žalobkyni pouze upomínala faktury po splatnosti, ale následně prokázala znalost konkrétních okolností nyní projednávaného případu, kdy horlivě (ještě dříve než byla na toto dotazována) prosazovala názor, že smlouva byla uzavřena se žalovaným, přestože jak objednávka tak fakturace se uskutečnily bez její přítomnosti, a aniž přesvědčivě vysvětlila, proč fakturu upomínkovala s takovým časovým odstupem, nebo proč se neobrátila na společnost [Anonymizováno], která byla na faktuře uvedena jako odběratel.

21. Jen pro úplnost soud doplnil, že i kdyby dlužníkem ze smlouvy o přepravě byl žalovaný (což nebyl – k tomu srov. důvody uvedené výše), zanikl by jeho dluh nejpozději plněním společnosti [Anonymizováno] podle § 1936 odst. 1 obč. zák., neboť by šlo o plnění s jeho souhlasem (žalobkyně tvrdila, že žalovaný se domáhal, aby žalobkyně fakturovala společnosti [Anonymizováno]).

22. Ještě závěrem soud doplnil, že nepovažoval za podstatné zkoumat, zda [právnická osoba]. vykonávala pro žalovaného nějakou činnosti (v přítomnosti nebo v minulosti) za situace, kdy bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že v tomto konkrétním případě obstarávala pouze záležitost společnosti [Anonymizováno] (a žalobkyně o tom věděla – viz výše).

23. Proto soud uzavřel, že žalovaný není věcně legitimovaný, a žalobu zamítl rozsudkem ze dne 9. 6. 2025, č. j. 17 C 274/2024-91.

24. Usnesením ze dne 26. 11. 2025, č. j. 18 Co 287/2025-116, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k odvolání žalobkyně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, neboť rozhodnutí je nepřezkoumatelné: na soudu prvního stupně bude, aby vyhodnotil rozpor mezi nákladním listem a ostatními důkazy.

25. Na jednání konaném dne 25. 2. 2026 soud prvního stupně pro úplnost znovu přečetl nákladní list a nevzal z něho za prokázané žádné právně významné skutečnosti, neboť skutečnost, že přeprava byla uskutečněna, vyplynula již ze shodných tvrzení stran.

26. Podle čl. 4 věty první vyhlášky č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), [dále jen „Úmluvy CMR“] dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list.

27. K odstranění nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soud doplňuje, že při vyhodnocení rozporu mezi nákladním listem a ostatními důkazy neshledal nákladní list v rozporu se žádným z provedených důkazů, ani se zjištěným skutkovým stavem, mezi stranami totiž nebylo žádného sporu o tom, zda přepravní smlouva byla uzavřena (a soud nezvažoval variantu, že by se přeprava uskutečnila bez právního důvodu), ale pouze o tom, zda smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, nebo mezi žalobkyní a společností [Anonymizováno]. Pokud jde o určení osoby objednatele přepravy, tak Úmluva CMR žádnou právní domněnku nezakládá, a nelze na to usuzovat ani ze samotného obsahu nákladního listu, který je spíše faktickým záznamem o průběhu přepravy. Skutečnost, že žalovaný je v nákladním listu uvedený jako odesílatel, není právně rozhodná, neboť přepravu může objednávat odesílatel, příjemce, nebo jiná osoba v nákladním listu neuvedená (např. v rámci trojstranných obchodů nebo zasílatel jednající vlastním jménem na účet příkazce nebo logistický operátor v subdodavatelském řetězci). Skutečnost, že žalovaný je v nákladním listu uvedený jako vystavitel, by mohla mít nějaký význam ve stavu důkazní nouze (i když i zde platí, že nákladní list může vystavovat odesílatel, příjemce, nebo jiná osoba – např. logistický sklad), v poměrech nyní projednávané věci však byla varianta, že odesílatel by mohl být zároveň objednatelem přepravy (smluvní stranou přepravní smlouvy), spolehlivě vyvrácena.

28. Proto soud žalobu znovu zamítl z důvodu nedostatku věcné legitimace na straně žalovaného, jak je uvedeno v bodě I. výroku, odstraňujíc nepřezkoumatelnost původního rozhodnutí; námitky žalobkyně proti tomuto postupu vznesené na jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, jsou jen polemikou s hodnocením důkazů.

29. Pouze pro úplnost soud připomíná důvody uvedené pod bodem 21. odůvodnění rozsudku, které by postačovaly k zamítnutí žaloby i v případě závěru, že smlouva o přepravě byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným.

30. Ještě pro úplnost soud doplňuje, že nebyly provedeny další (oběma stranami navržené) důkazy, neboť důvodem zrušení původního rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení byla jen chybějící úvaha, a protože za situace, kdy byl již skutkový stav zjištěn (na úrovni praktické jistoty), jsou jakékoli další důkazy nadbytečné a jejich provádění v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

31. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, (dále jen „o. s. ř.“) které sestávají z nákladů právního zastoupení ve výši 27 421,8 Kč [z tarifní hodnoty 27 192 Kč odměna podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), ve výši 19 980 Kč za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření ze dne 8. 1. 2025, účast na jednání konaném dne 16. 1. 2025, vyjádření ze dne 30. 1. 2025, vyjádření ze dne 12. 3. 2025, účast na jednání konaném dne 9. 6. 2025, vyjádření ze dne 17. 2. 2026 a účast na jednání konaném dne 25. 2. 2026), paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za 2 úkony právní služby ve výši 600 Kč, paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 7 úkonů právní služby ve výši 3 150 Kč, třikrát cestovné na trase [adresa] – [adresa] (85 km) v celkové výši 1 891,8 Kč a náhrada za 12 promeškaných půlhodin strávených cestami podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 1 800 Kč]. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě II. výroku.

32. Žalobkyně je rovněž povinna zaplatit náhradu nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., sestávající z odměny za provedený znalecký úkon – překlad listiny ve výši 550 Kč (podle usnesení č. j. 17 C 274/2024-77), jak je uvedeno v bodě III. výroku.

33. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.