Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 776 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 053,23 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 776 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 13 651,92 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 670,37 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 465,03 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 14 241,03 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 887,89 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14 241,03 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2025 se žalobkyně jako právní nástupkyně [právnická osoba] (dále jen „společnosti [Anonymizováno] “) domáhala zaplacení 26 427,92 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 887,89 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14 241,03 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 723,60 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 241,03 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 7. 1. 2023, na jejímž základě společnost P poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí žaloby a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 1. 2023 vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] poskytla žalovanému finanční hotovost ve výši ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 28 878 Kč, v 52 splátkách ve výši 556 Kč měsíčně (poslední ve výši 522 Kč).
5. Z tabulky umoření vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil společnosti [Anonymizováno] celkem 2 224 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 včetně přílohy č. 1, z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 22. 10. 2024 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 vzal soud za prokázané, že společnost P a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným.
7. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že po postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho.
8. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
13. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost P poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k tomuto posouzení chybí podkladový materiál; samotné prohlášení spotřebitele (označené jako zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr) takovým podkladovým materiálem není, a tvrzení žalobkyně, že potřebné listiny měla společnost P v době uzavření smlouvy, ale tyto nebyly dochovány, soud neuvěřil, neboť takový postup by byl porušením povinnosti uchovávání dokumentů a záznamů, a vedl by rovněž k závěru o neplatnosti smlouvy.
17. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.
18. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 12 776 Kč, která je jen rozdílem mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěrů ve výši 15 000 Kč a částečným plněním v celkové výši 2 224 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, kterou s přihlédnutím ke všem okolnostem případu stanovil ke konci dne 31. 3. 2024 (kdyby žalovaný splácel alespoň 1 089 Kč měsíčně, splatil by částku 15 000 Kč do 14 měsíců od jejího poskytnutí), se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve výši podle nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, od jejího marného uplynutí, neboť žalovaný je v prodlení se splácením peněžitého dluhu (za období do 21. 10. 2024 žalobkyně nárokovala zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši, následně jako jdoucí), jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.
19. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.