Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 94 898 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 86 988,25 Kč s- kapitalizovaným úrokem ve výši 5 854,56 Kč,- úrokem ve výši 15 % ročně z částky 107 706,28 Kč od 17. 3. 2024 do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 600,69 Kč a- úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 130 282 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 4. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 181 886,25 Kč s úrokem ve výši 85,48 % ročně z částky 107 706,28 Kč od 22. 2. 2024 do 16. 3. 2024 v kapitalizované výši 5 854,56 Kč a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 107 706,28 Kč od 17. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 2. 2024 dosáhne částky 460 051 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 134 282 Kč od 22. 2. 2024 do 30. 4. 2024 v kapitalizované výši 3 743,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 131 282 Kč od 1. 5. 2024 do 4. 6. 2024 v kapitalizované výši 1 856,75 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 130 282 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 9. 2023, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr ve výši 108 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. [hodnota] vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 9. 2023, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr vy výši 108 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni celkem 383 376 Kč, ve splátkách ve výši 9 102 Kč měsíčně.
4. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu (na č. l. 35 spisu) a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 15. 5. 2025 (na č. l. 55 spisu) vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala částku 108 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 29. 9. 2023.
5. Z karty klienta (na č. l. 12 spisu) vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil žalobkyni celkem 13 102 Kč.
6. Z potvrzení o příchozích úhradách (na č. l. 40, 66, 76, 77, 78 a 79 spisu) vzal soud za prokázané, že průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání za měsíce květen 2023, červen 2023, červenec 2023 a srpen 2023 činil 26 894,25 Kč.
7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k výdajům žalovaného chybí podkladový materiál; jestliže není postaveno najisto, kolik činily měsíční výdaje žalovaného (typicky výpisem z účtu za poslední 3 měsíce), tak nelze činit rozvahu, a tedy ani usuzovat na to, zda bude schopný spotřebitelský úvěr splácet.
12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty II a III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 94 898 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěr ve výši 108 000 Kč a částečným plněním v celkové výši 13 102 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku (včetně zákonného úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
13. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.
14. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.