Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 60 698 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 23. 8. 2024 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 178 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2024 se žalobkyně jako pronajímatelka bytové jednotky č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v bytovém domě na adrese [adresa], (dále jen „bytu“) domáhala zaplacení nájemného a služeb souvisejících s užíváním bytu v celkové výši 60 698 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 8. 2024 do zaplacení ze smlouvy ze dne 17. 8. 2023.
2. Žalobkyně uvedla, že přenechala byt žalovanému k užívání na základě nájemní smlouvy ze dne 17. 8. 2023, ve které se žalovaný zavázal platit žalobkyni nájemné ve výši 12 000 Kč a dále hradit spotřebovanou elektřinu a náklady spojené s provozem a užíváním bytu. Žalovaný však neuhradil nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2023 ve výši 16 911 Kč, jakož ani nájemné za měsíce květen 2024, červen 2024 a červenec 2024 v celkové výši 36 000 Kč a služby spojené s užíváním za tyto 3 měsíce v celkové výši 17 787 Kč. Prohlášením ze dne 21. 7. 2024 žalovaný uznal dluh co do důvodu a výše 70 698 Kč a zavázal se dluh hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč, splatných vždy do každého 21. dne měsíce až do úplného zaplacení. Žalovaný však uhradil pouze první splátku ve výši 10 000 Kč, která se stala splatnou dne 21. 8. 2024, čímž se stal celý zbytek dluhu ve výši 60 698 Kč splatným. Žalobkyně následně odeslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 30. 8. 2024, ale žalovaný ani dodatečně neuhradil ničeho.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Z uznání dluhu a dohody o jeho plnění ve splátkách ze dne 21. 7. 2024 vzal soud za prokázané, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 70 698 Kč jako nájemné za měsíce květen 2024, červen 2024 a červenec 2024 v částce 36 000 Kč, jako služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu dle předpisu v částce 17 787 Kč a jako vyúčtování služeb za rok 2023 v částce 16 911 Kč, a že se zavázal splnit dluh ve splátkách ve výši 10 000 Kč měsíčně, splatných vždy každého 21. dne měsíce, počínaje dne 21. 7. 2024, a že první splátku zaplatil žalovaný v hotovosti v den uzavření dohody, pod ztrátou výhody splátek, pokud se žalovaný dostane do prodlení.
5. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 30. 8. 2024 včetně podacího lístku vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu, v niž vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu.
6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
8. Podle § 2247 odst. 1 obč. zák. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.
9. Podle § 2053 obč. zák. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
10. Podle § 1931 obč. zák. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
11. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že uznáním dluhu z nájemní smlouvy co do důvodu a výše byla založena skutková domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Vzhledem k tomu, že uznání dluhu netrpí žádnými vadami, a že žalovaný nevznesl žádné námitky, vycházel soud z tohoto uznání, a dospěl k závěru, že strany uzavřely nájemní smlouvu, ze které žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu nebo s ním související v uznané výši 70 698 Kč, na které žalovaný již uhradil 10 000 Kč, takže zbývá zaplatit 60 698 Kč. Pohledávka se měla stát splatnou ve splátkách, ale žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením druhé splátky, a žalobkyně uplatnila právo na vyrovnání celé pohledávky, takže se celá pohledávka stala splatnou. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši podle nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, ode dne následujícího po dni splatnosti první neuhrazené splátky. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jak je uvedeno v bodě I. výroku.
13. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 428 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 9 750 Kč [odměna podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), za 2,5 úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 8 850 Kč a paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě II. výroku.