Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč, ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy každého 20. dne měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 129,84 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 24 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 1. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 327 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 11. 2022, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 11. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 18 900 Kč, nejpozději do 7. 12. 2022. Z tvrzení žalobkyně na č. l. 2 p. v. spisu vzal soud za prokázané, že výše úvěru byla následně navýšena o částku 5 000 Kč, na základě žádosti žalovaného ze dne 24. 11. 2022. Z výpisu z běžného účtu na č. l. 14 a násl. spisu a ze sdělení [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. ze dne 3. 7. 2024 vzal soud za prokázané, že na účtu žalovaného se nacházejí příchozí platby ve výši 15 000 Kč ze dne 7. 11. 2022 a ve výši 5 000 Kč ze dne 24. 11. 2022.
5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku.
6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť nepředložila soudu procesní materiál ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy.
11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 20 000 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru (tj. 15 000 Kč + 5 000 Kč) a plněním v nulové výši (bonus ve výši 1 233 Kč nelze považovat za částečné plnění – k tomu srov. tvrzení na č. l. 38 spisu), v době přiměřené jeho možnostem, pod ztrátou výhody splátek, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.
12. Žalobkyně nárokovala celkem 38 326,13 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 5 894,13 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 20 000 Kč (tj. 52,2 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 4,4 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 499 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě III. výroku.