Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 000 Kč, do 3 dní od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 4 945 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 945 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 387,94 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2025 se žalobkyně jako právní nástupkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s. r. o. (dále jen „společnosti [Anonymizováno] “) domáhala zaplacení 15 945 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 945 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení ze smlouvy o úvěru, na jejímž základě dne 30. 11. 2023 společnost [Anonymizováno] poskytla žalované úvěr ve výši 11 000 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí žaloby a žalovaná se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřila, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 11. 2023 vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit společnosti [Anonymizováno] celkem 12 480,36 Kč, do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru.
5. Z potvrzení o provedení transakce (na č. l. 18 spisu) a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 11. 4. 2025 vzal soud za prokázané, že dne 30. 11. 2023 společnost [Anonymizováno] poukázala částku 11 000 Kč na účet žalované.
6. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná nesplatila společnosti [Anonymizováno] ničeho.
7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025 a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22. 1. 2025 vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovanou.
8. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná nesplatila žalobkyni ničeho.
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2025 a z podacího lístku (na č. l. 20 spisu) vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu.
10. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
15. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost [Anonymizováno] poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál.
19. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalované se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.
20. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 11 000 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěr ve výši 11 000 Kč a plněním v nulové výši, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (včetně zákonného úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), jak je uvedeno v bodě II. výroku.
21. Žalobkyně nárokovala celkem 19 221,37 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 3 276,37 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 11 000 Kč (tj. 57,2 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 14,4 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 694 Kč, které dále sestávají z těchto položek:- odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení),- paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 100 Kč za 1 úkon právní služby,- odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 800 Kč za 2 úkony právní služby (předžalobní výzva, žaloba),- paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 200 Kč za 2 úkon právní služby,- daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve výši 294 Kč.Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.
22. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.