Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 6 800,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 355,96 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 3. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 11 800,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 355,96 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 28. 6. 2024, na jejímž základě vyplatila žalované částku 5 000 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud nařídil k projednání věci jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, a na které se řádně předvolaná žalovaná bez omluvy nedostavila, aniž žádala o jeho odročení, proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když projednal věc a rozhodl v její nepřítomnosti.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům.
5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2024, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěru až do výše 6 900 Kč.
6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala částku 5 000 Kč na účet žalované platbou ze dne 28. 6. 2024.
7. Z tvrzení žalobkyně (na č. l. 47 spisu) vzal soud za prokázané, že žalovaná nesplatila ničeho.
8. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v znění účinném od 1. 1. 2024, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (sjetina na č. l. 20 spisu takovým materiálem sama o sobě není).
13. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty II a III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 5 000 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěr ve výši 5 000 Kč a plněním v nulové výši, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku (včetně zákonného úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
14. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.
15. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.