Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 34 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 39 390,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 676,6 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2026 se žalobkyně domáhala zaplacení 73 390,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 676,6 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru 25288999 ze dne 21. 4. 2025, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 34 000 Kč, a nesplatila ničeho.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru 25288999 bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 4. 2025, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 66 000 Kč.
4. Přehledem bankovních transakcí bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala částku 34 000 Kč na účet žalované platbou ze dne 21. 4. 2025.
5. Soud vzal za své tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, že nesplatila na úvěr ničeho.
6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru); jsou-li známé příjmy žalované, ale není postaveno najisto, kolik činily jeho měsíční výdaje, tak nelze činit rozvahu, ani usuzovat na to, zda bude schopná spotřebitelský úvěr splácet; samotné prohlášení spotřebitele podkladovým materiálem není.
9. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 34 000 Kč (34 000 Kč − − 0 Kč), proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
10. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly, proto soud postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.
11. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.