Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 693,16 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 19 670,57 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 686,04 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 940,54 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 900 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 704,88 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 4. 2025 se žalobkyně jako právní nástupkyně [právnická osoba] (dále jen „společnosti [Anonymizováno] “) domáhala zaplacení 60 363,73 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 686,04 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 940,54 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 900 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 2. 10. 2023, na jejímž základě společnost P poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 810,46 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí žaloby a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 10. 2023 vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru s úrokem ve výši 60 % ročně, ve splátkách, jejichž podmínky budou žalovanému sděleny každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb.
5. Z tabulky umoření a z potvrzení o provedených transakcích vzal soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 70 810,46 Kč a splatil společnosti [Anonymizováno] celkem 30 117,30 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 22. 10. 2024 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 vzal soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným.
7. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho.
8. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
13. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost [Anonymizováno] poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál.
16. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.
17. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatila žalobkyni částku 40 693,16 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěr ve výši 70 810,46 Kč a částečným plněním ve výši 30 117,30 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku (včetně zákonného úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
18. Žalobkyně nárokovala celkem 77 768,32 Kč (neboť jdoucí úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 4 932,61 Kč a jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 2 940,54 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 40 693,16 Kč (tj. 52,3 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 4,7 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 018,50 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 11 979 Kč [z tarifní hodnoty 60 363,73 Kč odměna podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. 12. 2024, za 1,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění) ve výši 6 425,10 Kč vč. DPH a paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za 2 úkony právní služby ve výši 726 Kč vč. DPH, odměna podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 1 úkon právní služby ve výši 4 283,40 Kč a paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 1 úkon právní služby ve výši 544,50 Kč vč. DPH]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.
19. Jen pro úplnost soud doplňuje, že proti usnesení, kterým soud vyzval žalobkyni k doplacení soudního poplatku do částky 3 018,50 Kč podle ceny předmětu řízení ve výši 60 363,73 Kč, žalobkyně namítala, že do předmětu řízení bylo nesprávně zahrnuto i příslušenství pohledávky ve výši 9 463,73 Kč, proto navrhovala, aby soud vrátil žalobkyni přeplatek soudního poplatku ve výši 509 Kč. Námitka žalobkyně je nedůvodná, neboť v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je v údaji výše pohledávky (jistiny bez příslušenství) zcela zjevně uvedena částka 60 363,73 Kč.