Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 499,84 Kč, ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce, následujícího po právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 4 271 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 489,9 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 467,25 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2026 se žalobkyně jako právní nástupkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. (dále jen „společnosti [Anonymizováno] “) domáhala zaplacení 13 770,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 770,84 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2024, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 500 Kč; žalovaný splatil pouze 0,16 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že smlouva o spotřebitelském úvěru je přinejmenším částečně neplatná, neboť obsahuje ustanovení, která způsobují významnou a nespravedlivou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a požádal o rozložení plnění do splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně.
3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 12. 2024, ve které se společnost [Anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 500 Kč a žalovaný se zavázal splatit 13 372,01 Kč do 30 dnů. Potvrzením o provedení transakce bylo prokázáno, že společnost vyplatila žalovanému úvěr platbou ze dne 19. 12. 2024. Soud uvěřil tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, že žalovaný splatil pouze 0,16 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2026 bylo prokázáno, že společnost a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně pohledávky za žalovaným.
5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť společnost [Anonymizováno] před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru); samotné prohlášení spotřebitele takovým materiálem není.
8. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením.
9. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 9 499,84 Kč (9 500 Kč – 0,16 Kč), proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Lhůta k plnění bodem I. rozsudku uložené povinnosti byla určena podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru.
10. Žalobkyně nárokovala celkem 16 007,38 Kč (neboť jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 2 236,54 Kč) a byla úspěšná co do zaplacení 9 499,84 Kč, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 18,69 % (2 × 9 499,84 Kč / 16 007,38 × 100 – 100), které sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 500 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) a paušální částka podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony]; náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř., proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku, přičemž lhůtu k plnění této povinnosti určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.