Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 333 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 3 597 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 930 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 380 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 1. 2026 se žalobkyně jako právní nástupkyně [právnická osoba] (dále jen „společnosti [Anonymizováno] “) domáhala zaplacení 10 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 930 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 9. 2024, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí žaloby a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.
4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 9. 2024, ve které se společnost [Anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit celkem 11 597 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Potvrzením o provedení transakce bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] poukázala částku 8 000 Kč na účet žalovaného platbou z téhož dne. Soud uvěřil tvrzení žalobkyně, že žalovaný splatil pouze 667 Kč; žalovaný toto tvrzení nerozporoval.
5. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 7. 11. 2025 včetně pohledávky za žalovaným.
6. Výzvou k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 3. 12. 2025.
7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, (dále též jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť společnost [Anonymizováno] před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru); samotné prohlášení spotřebitele takovým materiálem není.
11. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením.
12. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 7 333 Kč (8 000 Kč − 667 Kč), proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
13. Žalobkyně nárokovala celkem 12 738,99 Kč (neboť jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 808,99 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 7 333 Kč, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 15,2 % (57,6 % - 42,4 %), které sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 500 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění, ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) a paušální částka podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby]; náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř., proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.
14. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.